Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay

Abbé Brand. Duchovní, který v táboře smrti zbořil rozdíly

Když britská osvobozenecká vojska vstoupila v půlce dubna 1945 do německého koncentračního tábora Bergen-Belsen, i válkou otrlí vojáci zůstali stát v němém zděšení a se slzami v očích. Po nacistech tu zbyly hromady tlejících těl a trosky dosud přežívajících, kteří na smrt milosrdně čekali. Jednoho dne dorazil i mladý duchovní, zastupující vatikánskou diplomacii. Nekoukal na rasu, národnost, ani náboženské vyznání, svoji pomoc dělil mezi všechny trpící bez rozdílu.

Jedno z mnoha nacistických pekel

Bergen-Belsen ležel v Dolním Sasku, jihozápadně od města Bergen. Od roku 1940 sloužil jako válečný zajatecký tábor, roku 1942 však přiostřil, stal se táborem koncentračním. Lidé zde trpěli a umírali stejně žalostně jako v jiných lágrech zřízených za účelem degradace lidské existence.

Když byl 15. dubna 1945 osvobozen britskou armádou, čítal zhruba 60 000 nebožáků, válejících se v tělesných výkalech, vytékajících z hromad tisíců mrtvol. Celkový počet obětí je odhadován na 50 000, z našich vlastenců zde zemřel například Josef Čapek. Po osvobození na tomto místě spojenci rehabilitovali bývalé zajatce a prostor tábora se stal jejich prvním domovem po skončení války. Za ostnatým drátem je už však nikdo nemučil, naopak zde byli léčeni. Když byl později tábor zcela vylidněn, byl srovnán se zemí.

Hrůzy druhé světové války: Na Rosenstrasse Němci bránili Židy. Vůdce nakonec ustoupil

Abbé Brand, jeden z poválečných hrdinů

Není příliš známým, přitom pomoci druhým obětoval velkou část svého úsilí. Den za dnem chátral ve snaze vydat ze sebe co nejvíc. V touze po tom válkou ztrápeným lidem dodat sílu do života, neúnavně sháněl vše potřebné k tomu, aby jim vynahradil léta strádání. Jeho největší zásluha je však na poli mentální posily všem těm, kteří ztratili víru v sebe sama.

Abbé Brand do tábora dorazil v průběhu června 1945. Ihned začal srdceryvně hovořit s nemocnými, těm s šancí na přežití dodával odvahy dál bojovat, ty, kteří prožívali své poslední chvíle, držel za ruce, uděloval jim poslední modlitby a smiřoval je s Bohem. A to nejdůležitější, dodával jim pocit, že na své poslední cestě nejsou sami. Nezajímala jej přitom jejich víra, neodvrhl nikoho. Lidé si před ním byli rovni.

V černé kápi přes armádní uniformu, s křížem zavěšeným na krku, coby symbol naděje, si postupně vyslechl tento šestadvacetiletý muž příběh všech, kteří se potřebovali svěřit. Stal se jim lékařem, přítelem i zachráncem.

Mnohokrát přijel do tábora v nákladním voze naplněném potravinami, oblečením, lékařskými potřebami, ale i sladkostmi, hračkami nebo třeba pudřenkami a rtěnkami. Snažil se v lidech znovu vzbudit jejich identitu. Chodil nemocnicí a s dobrým slovem na rtech a čokoládou v ruce se zastavil u každého. V ženách se snažil znovu probudit jejich smyslnost, ženskost. A dařilo se.

Rodinný tábor v Březince jako zastírací manévr vraždění terezínských Židů

Víra tvá tě uzdraví i ochrání. Lhostejno, které náboženství vyznáváš

Brand prokázal velkou míru lidství, ale i tolerance. Byl zástupcem katolické větve, ale na ortodoxii nelpěl. Postupně začal sloužit mše, na kterých se scházeli všichni, kteří potřebovali duševně posílit. Nejen katolíci, ale i protestanti, Židé a mnozí další s obdivem naslouchali jeho slovům podpory. V místě dřívějších zvěrstev vytvořil oázu důvěry a porozumění bez omezení náboženských, národnostních nebo společenských.

Bez zaváhání pomohl připravit oslavu židovského svátku Jom kipur. Zároveň to, co jiní vnímali jako zbytečnost, on splnil. V době nedostatku tak dokonce nechal zhotovit náhrobek zemřelé dívce. Gesto smíření, které pomohlo její matce nalézt klid. Katolík a židovská žena. Spojení, které v poválečné rozvrácené době znamenalo tak dlouho zatracovanou rovnost a jednotu.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: G. Perlová: Byla jsem doktorkou v Osvětimi

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru