Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay

Doktor Victor Capesius. Osvětimský lékárník, jehož nelidské skutky zůstaly nepotrestány

Osvětimský komplex bylo temné místo plné zla. To tu páchali téměř negramotní vrahové a podvodníci, které nacisté umístili do rolí dozorců či kápů, nelidsky se zde ale měnil i charakter těch, jejichž inteligence byla na vysoké úrovni. Josef Mengele je ukázkovým příkladem člověka, lékaře, který uvěřil šílené ideologii a v jejím jménu neváhal mučit a zabíjet. Nebyl však zdaleka jediným místním medikem, který zapomněl na Hippokratovu přísahu.

Lékárník ze Sedmihradska

Victor Capesius se narodil zpočátku února 1907 na území dnešního Rumunska. Podobně jako jeho otec, vydal se i on po skončení gymnázia na doktorantská studia farmacie.

Když bylo Rumunsko obsazeno německými vojsky, byl také Capesius, etnický Němec, povolán do zbraně, bojovat měl na straně „okupantů“. Jeho vzdělání mu však pobyt na frontě ulehčilo, povětšinou se staral o lékárenské zboží. Brzy byl přeřazen na místo poněkud jiného charakteru, do koncentračního tábora. Jako lékárník působil například v Dachau či v Oranienburgu. Na přelomu let 1943 a 1944 se dostal do Osvětimi. Zde měl zastoupit nemocného kolegu. Ten však v únoru 1944 zemřel a Capesiovi se tak otevřela cesta k pozici hlavního lékárníka. Tu vykonával až do uzavření tábora na sklonku války.

Kočovníci za ostnatým drátem. Romská otázka byla aktuální již před válkou. Vygradovala v Osvětimi

Pragmatismus nade vše

Pozice lékárníka nezní nikterak děsivě, v Osvětimi ale nebezpečí číhalo všude. I v Capesiově osobě. Ze své funkce měl na starost nejen veškeré léčivo, kterého se na pomoc vězňům téměř neužívalo. Byl to právě on, kdo měl na dohled dodávky jedů, jako byl fenol, které byly dle libosti vstřikovány do srdcí nebožáků. A byl to rovněž on, kdo se staral o uskladnění a následný odvoz plechovek s Cyklonem B do plynových komor. Bez ostychu také asistoval Mengelemu při selekcích na rampě i při pseudolékařských experimentech. Do očí lhal dokonce i svým známým, které bez výčitek posílal rovnou „do plynu“. A ono další kolo řetězce, firma IG Farben, s tou už spolupracoval celé roky.

Nešlo mu o vědu ani o přesvědčení, pouze vycítil šanci k lepší seberealizaci. A to se mu podařilo. Jak se následně ukázalo, Osvětim mu dokonce mohla nabídnout víc, než jen vlivné místo a pocit osobní nadřazenosti vůči tisícům zde internovaných. Z mrtvol si udělal doslova byznys.

Pozůstatky z mrtvol jako přivýdělek

Běžnou praxí bylo, že se mrtvá těla ohledávala. Ve všech tělesných otvorech byly hledány možné ukryté šperky, mince. Pokud měl dotyčný zlaté zuby, trhaly se a ještě se zbytky tkáně a krve byly ukládány do speciální krabice. A právě tyto zlaté zuby s největší pravděpodobností posloužily Capesiovi jako cesta k novému životu. Přiměl místní komando, aby mu část těchto cenností „dávali bokem“. A po válce si za ně koupil byt, založil lékárnu i kosmetickou praxi. „Buďte krásná s procedurami Capesius“, zval slogan.

Rodina, která v Plzni ukrývala parašutisty Kubiše a Gabčíka, skončila v Mathausenu

Zbytek života v popírání vlastní viny

Capesiův příběh je zarážející i v dalším ohledu. Byť byl několikrát zatčen, na čas zadržen a souzen, žádného velkého trestu se mu nedostalo. Jeho argument, že o ničem nevěděl, že on sám nikdy nic neprovedl a že i to, co dělal, bylo jen z rozkazu, mu šlo těžko vyvrátit. Svědci byli, ale důkazy nestačily.

V osvětimských procesech, konaných mezi roky 1963 až 1965, byl odsouzen k devíti letům vězení. To byl trest za napomáhání či přímé vraždy tisíců nevinných. Odpykal si jen necelé tři. Pak byl propuštěn, neboť šest let již strávil ve vazbě dříve. Německá společnost v něm viděla muže, který si vydobyl spravedlnost. Na koncertě, který s rodinou jednou navštívil, mu publikum dokonce tleskalo. Zemřel v roce 1985, s čistým svědomím a bez špetky lítosti k tomu, čeho se účastnil.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: O. Lengyelová: Pět komínů; Příběh z Auschwitz

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 


O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí: