Egyptská Kniha mrtvých jako pohřební pomůcka na onen svět
Vzkazy pro zemřelé jsou patrné v mnoha kulturách všech dob. Vždyť i dnes tělo do hrobu vyprovází věnce s nápisem „Odpočívej v pokoji“. Ve starém Egyptě se postupně ustálil text, dnes známý jako Kniha mrtvých. Nebyl to však jeden přesně daný dokument, jedná se o souhrnný název celé řady spisů, dávaných mrtvému na jeho poslední cestu.
Zavádějící název
Dnes běžně užívaný název – Kniha mrtvých, není původní. Začal se používat až kolem poloviny 19. století a přišel s ním německý egyptolog Lepsius. Jednotné číslo může vzbudit zdání, že se jednalo o jakýsi jeden speciální magický text, který měl čarovný potenciál. Tyto fantastické vize jsou jen zdáním.
Ve skutečnosti takovýchto textů, které se obsahově lišily, vznikaly spousty. Prvotní název bychom přeložili zhruba jako „Říkadla pro vycházení na denní světlo“ (Peret em heru).
Obsah, který měl mrtvého vyprovodit na onen svět
Text takovýchto dokumentů skutečně neměl oživovat mrtvé ani přivolat na svět děsivé bytosti ze záhrobí. Sloužil spíše jako pomůcka pro mrtvého, kterému měl být návodem, jak zdárně zvládnout cestu na onen svět. O jakési zmrtvýchvstání sice šlo, ne ale v reálném pohledu.
Egypťané si uvědomovali živoucí závislost těla a duše. Proto se i po smrti snažili o jejich zachování z důvodu jakési nesmrtelnosti. Z toho důvodu například zabraňovali rozkladu těla skrze mumifikaci. Stejně tak toužili zachovat zemřelému jeho pozemské vědomí. Mrtvému dávali do rakve, případně přímo zabalili do mumifikačních obinadel, takovýto text.
Ten jim měl uchovat vzpomínku na jejich pozemský život. Ale nejen to. Obsahoval celou řadu zaříkadel a pouček, jak postupovat na posmrtné cestě. Samotný odkaz na denní světlo pak znamenal symboliku zahánějící temnotu zmaru, zapomnění a zhouby.
Odlišnost knih mrtvých
Takovéto spisy se tedy různily dle pozemského bytí, ale také podle toho, kolik speciálních zaříkávadel si umrlec či jeho rodina mohli dovolit. A tak se v každém jednotlivém případě vybírala konkrétní formulace, která se hodila na daného jedince, stejně jako byla rozsáhlost dokumentu limitována finančními možnostmi rodiny.
Egypťané a jejich odkaz zemřelým
Knihy mrtvých však nebyly jedinými. V dobách starého Egypta existovaly i tzv. Texty pyramid, které byly zaznamenány přímo na těchto stavbách. Ty byly výsadou faraonů. Objevovaly se ale také „Texty rakví“, které se ukládaly do hrobů převážně zámožných lidí.
Vznikaly rovněž tzv. Podsvětní knihy, které přímo popisovaly putování mrtvého od smrti k symbolickému zmrtvýchvstání. Podsvětní knihy však nesly jasný obsah a nebyly nijak uzpůsobovány konkrétním jedincům.
Texty jako základní výbava
Jelikož egypťané věřili v jakousi analogii života na zemi i po smrti, dávali svým blízkým do hrobů i celou řadu dalších předmětů, které jim měly dopomoci k zachování jejich „existence“. Nejen tedy posmrtné texty, ale i třeba jídlo, nástroje praktického využití, ochranné amulety nebo oblíbené předměty.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).