Epidemie a pandemie mnohokrát pomohly Evropanům podmanit si cizí území
Všichni intenzivně vnímáme aktuální situaci ohledně šířícího se koronaviru SARS-CoV-2. V historii lidstva se však jedná o poměrně častý jev, epidemie a pandemie se objevovaly napříč celým světem. Jak se ukázalo, kde byli jedni imunní, jiným šlo o životy. V dobývání území se tento jev několikrát ukázal zcela klíčovým.
Tak dlouho nemoc řádila, až zbyli jen ti imunní
Mor, spalničky, neštovice, tuberkulóza, cholera, tyto a mnohé další kdysi smrtelné nemoci ohrožovaly naše předky. Propuklé epidemie si braly miliony životů a zcela měnily společnost, ekonomiku, ale i mezilidské vztahy.
Průběh těchto neštěstí se zdá být podobným. Nemoc přišla, s větší či menší intenzitou řádila a jednoho dne zmizela. Velmi zjednodušeně řečeno se stalo, že vzniklá epidemie trvala tak dlouho, dokud se mezi přeživšími nevyvinula imunita. Pak nemoc odezněla. To mohlo trvat dlouhé roky. Znovu se ale mohla vrátit v podobě jakési mutace, na kterou odolnost organismu vyvinuta nebyla, a nebo mohla udeřit třeba po desítkách let klidu, kdy zasáhla novou generaci, která imunní nebyla.
Imunní Eurasie versus nezocelený americký kontinent
Několikrát v historii byl zaznamenán případ, kdy evropští dobyvatelé zatoužili podmanit si část dnešní Ameriky. Se svým vojskem vpadli na vytoužené území, které posléze získali. Nikoliv však díky svým bojovým kvalitám, ale proto, že místní obyvatele nakazili nemocí, kterou jejich společnost neznala a vůči které byl jejich organismus bezbranný.
Nabízí se řada teorií, proč Evropané neonemocněli, ale nakazili kulturu jinou. Smysluplnou variantou může být podnebná odlišnost ve spojení se zvířaty, coby přenašeči. Neboť je prokázáno, že původci některých takovýchto nemocí byla právě domestifikovaná zvířata.
Vysvětlení je u této hypotézy vcelku jednoduché. Napříč celou Evropou, potažmo celým eurasijským kontinentem, vládlo podobné počasí, lidé tak na ohromné ploše pěstovali stejné plodiny a hlavně chovali stejná zvířata. Oproti tomu v Americe byla situace složitější. Zde jsou zastoupeny všechny vegetační pásy, takže podnebí i chovaná zvěř byly lokálně odlišné. Proto nemohlo dojít ke globálnějšímu rozvoji epidemické choroby.
Zásadním se jeví být i jiný vztah k domácím zvířatům. V Evropě lidé se zvířaty často sdíleli i obydlí, podmínky pro přenos mikroorganismů tak byly ideální. Oproti tomu v Americe byla zvířata pěstována volně, kontakt s nimi tedy byl značně omezený.
A do třetice, zvířata, která byla běžná na evropských statcích, se v Americe zprvu nechovala, proto zkrátka lidé nepřišli do kontaktu se stejnými viry, jaké se vyskytovaly v Eurasii.
Zmiňme ještě jeden zcela jiný možný důvod. Zatímco v Evropě se po tisíciletí střetávali lidé ze tří různých světadílů a s nimi rovněž jejich choroby, které mezi sebou mohly různě mutovat, Amerika byla po dlouhou dobu prakticky izolována. Evropané si tak v průběhu let v důsledku prodělaných epidemií vypěstovali jakousi obranyschopnost. Když přišli na americký kontinent, nevědomky rozpoutali katastrofu.
Konkrétní příklady z historie
V roce 1519 se u dnešního mexického pobřeží vylodil konkvistador Hernando Cortes se svojí družinou čítající na 600 mužů. S místními Aztéky bojovali tvrdě, ale vítězství se vzdalovalo. Jenže pak začali Aztékové ve velkém umírat. Příčinou byly neštovice, které místní obyvatele doslova zdecimovaly. Během sta let vracejících se epidemií podlehla drtivá většina obyvatel, odhadem 18,5 milionů lidí.
Neštovice rozšířil otrok dovezený z Kuby. Tam už roku 1492 připlul Kryštof Kolumbus. Původní indiánské kmeny během následné španělské kolonizace z velké části vymřely právě na infekční nemoci zavlečené z Evropy, jako byly právě neštovice.
Podobná situace nastala i na ostrově Hispaniola (dnešní Haity). Kolumbova expedice přinesla nemoci, kterým podlehlo prakticky všech osm milionů obyvatel. Do Jižní Ameriky byly neštovice zavlečeny španělskou družinou Francisca Pizarra. Obyvatelstvo umíralo, státní zřízení se zcela zhroutilo a podvolilo se nové moci. Nákazy se díky Evropanům šířily a tak se stávalo, že mnozí objevitelé už dobývali jen nezalidněná území.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).