Ernst Heinkel. Židovská krev ve dvoraně vědecké slávy i nacistické pragmatické milosti
Nacistické Německo pohrdalo Židy. Cílem konečného řešení židovské otázky bylo sprovodit ze světa celý židovský národ. Byl-li ale někdo ku prospěchu, přimhouřilo se občas oko. Celá nacistická filozofie byla plná byrokratických kliček i faktické dvojakosti. A tak se stalo, že údajný německý Žid Ernst Heinkel v době transportů do táborů smrti získával od říše, jako člen nacistické strany, vyznamenání a čestné tituly. Židovské kořeny tutlal, zatímco režim tuto skutečnost zřejmě záměrně přehlížel.
Konstruktér od malička
Heinkel (1888 – 1958) byl německým rodákem, pocházel z Grunbachu. Už od dětství se u něj objevovaly technické vlohy. Sestrojoval různé modely letadel a snažil se o jejich zprovoznění. Celé hodiny tak experimentoval s třaskavinou a dalšími zamýšlenými druhy pohonu.
Na začátku 20. století nebi vévodily vzducholodě. Po tragické zkáze slavného Zeppelinu však nejen Heinkelovi došlo, že je třeba zaměřit se spíše na letadla. Vystudoval tedy Královský technologický institut ve Stuttgartu a od modelů letadel přešel ke stavbě skutečných strojů.
Jeho prvním velkým úspěchem byl Albatros B.II, průzkumný letoun užívaný na začátku 1. světové války. Postupně se profesně vypracovával, až roku 1922 v Německu založil vlastní firmu, Ernst Heinkel Flugzeugwerke GmbH.
Ve službách Luftwaffe
Zpočátku se orientoval na zahraniční lobby, v důsledku válečných reparací totiž Německo nesmělo vyrábět letadla. Pak ale přišel Hitler, vysmál se nařízením vítězných mocností a začal zbrojit. Heinkel vycítil příležitost.
Stal se členem nacistické strany a začal přijímat objednávky německého válečného letectva Luftwaffe. Vyráběl, ale nadále i vyvíjel. Do té doby běžná vrtulová letadla nenaplňovala jeho požadavky, přišel tak s raketovým motorem. Experimentální raketové letadlo získalo název He 176. Následoval stroj He 178, poháněný proudovým motorem.
Přesto, že šlo o převratné vynálezy, nacisté žádali víc. A tak spatřil světlo světa například i He 280, první bojový stroj svého druhu. Jednalo se o dvoumotorovou proudovou stíhačku.
Vztah k režimu? Spolupráce i kritika
Byť niterně vnímal, že coby Žid stojí na tenkém ledě, rozhodl se vsadit na snahu a hlavně vlastní kvality, které válce měly co nabídnout (pozn. pro úplnost: některé zdroje hovoří o tom, že byl za Žida pouze mylně považován kvůli svému velkému nosu). Přesto, že Hitlerův hrůzný režim nijak neschvaloval, nečinil nacistům žádné velké potíže. Došlo asi k jakési oboustranné spolupráci, založené na tom, že každá strana potřebovala tu druhou. Ať už to bylo přežití či výdělek u Heinkela, či zbrojení ze strany Německa.
Jakýsi druh protestu byl patrný, když jej režim přinutil propustit židovské zaměstnance. Vnímal to jako krok zpět, vždyť mezi nimi byli výborní konstruktéři či designéři. Ale musel se podvolit. Tato situace se zopakovala v roce 1943, kdy byl jeho podnik de facto znárodněn. V nově vzniklé akciové společnosti získal sice podíl, kontrolu nad firmou však ztratil. Dodnes je spornou otázkou jeho přičinění při údajném rozhodnutí využívat vězně nacistických lágrů.
Po válce měl Heinkel co vysvětlovat
Po skončení druhé světové války se i Heinkel musel zpovídat. Jeho role při výrobě a vývoji bojových letadel byla nesporná, stejně jako členství v nacistické straně. Přesto byl propuštěn, protože nebyl bezprostředním článkem onoho vražedného řetězce, přímá vina mu tak nebyla prokázána.
Poté knižně vydal autobiografii, v níž zmiňuje své židovství i vnitřní boj s hrůzami Hitlerova režimu.
Galerie:
Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.
Úvodní foto: Bundesarchiv, Bild 183-1982-1022-509 / CC-BY-SA 3.0
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).