Františka Plamínková v roce 1921. Zdroj: Volné dílo (CC0)

Františka Plamínková bojovala za emancipaci žen a nebála se ani Hitlera

Emancipace žen v našich dějinách nebyla samozřejmostí. Žena byla po dlouhá staletí vnímána především jako poslušná manželka a matka. Nebylo potřeba její vzdělanosti nebo intelektu, myšlení a rozhodování bylo v rukou pána domu. Jednou z těch, které přišly s požadavkem na rovnoprávné postavení mužů a žen, byla Františka Plamínková. Její životní dílo i cestu ukončilo rozhodnutí nechvalně známého muže, jmenoval se Adolf Hitler.

Františčin vzdor

Františka Plamínková (1875 – 1942) byla pražskou rodačkou. Už od mladistvých let toužila po zaměstnání, které by ji vnitřně naplňovalo, které by bylo tvůrčí a mělo futuristický potenciál. Pro ženu její doby nebylo mnoho profesí, které by tyto atributy naplňovaly. Minimálně jedna však přeci, vzdělávání dětí z pozice kantora. Vystudovala tak učitelský ústav a začala učit matematiku, fyziku a kreslení.

Pedagogická dráha ženy však přinášela značné omezení a sebeobětování. Aktivní učitelka totiž nesměla být vdaná, ani mít děti. Tento nedobrovolný celibát a očividné znevýhodnění oproti mužům se stalo základem jejího celoživotního boje za ženská práva obecně.

schůze
Schůze Míru Červeného kříže v roce 1938. Plamínková zcela vpravo. Zdroj: Volné dílo

Velké zásluhy

Františka nebyla jen učitelkou, působila rovněž jako novinářka a politička. Coby aktivistka za práva žen stála u zrodu Ženského klubu českého, založeného roku 1904. Klub pořádal mnohé učené přednášky, školicí kurzy, ženám pomáhal s hledáním zaměstnání. Stal se majákem bojujícím za ženské postavení a kvalitu života.

Činná byla i v problematice volebního práva žen nebo v otázkách práva rodinného, kde žádala zrovnoprávnění obou rodičů a zrušení diktátu manžela. Reformy rodinného práva se nedožila, ta vešla v platnost až roku 1949. Volební právo žen ale československá ústava potvrdila už v roce 1920, zde Františka právem cítila opojnou sílu vítězství a zadostiučinění. Učinila první z mnoha kroků k obrodě společenského vnímání žen.

Jejím nejsrdečnějším úspěchem však bylo založení Ženské národní rady, nepolitické nadstranické organizace hájící od roku 1923 práva žen ve velkém. Plamínková se stala předsedkyní této organizace a jako taková usilovně šířila emancipační vize na nespočtu akcí doma i v zahraničí. Jak sama říkala, nechtěla nic víc, než nastavení společnosti, v níž muž a žena stojí po boku jako rovný s rovným, vzájemně se doplňující a společně tvořící lidské hodnoty.

pamětní deska
Pamětní deska na Valdštejnském paláci. Zdroj: Volné dílo

Když tak jednou pravda nezvítězila

Plamínková patřila mezi přátele rodiny T. G. Masaryka, v politice působila jako senátorka v Národním shromáždění a její postavení z ní činilo známou osobu. Proč je tedy její jméno dnes pokryto prachem zapomnění?

Františka nebojovala jen za spravedlnost žen, velmi silně vnímala křivdu a bezpráví ve svém globálním významu. Nemohla tak ze svého niterního nastavení zůstat nečinnou, když Hitler začal vystrkovat růžky a překrucovat pravdu. Roku 1937 se tak zastala prezidenta Beneše, kterého Hitler obvinil ze lži ohledně postupu německých vojsk k naší vlasti. Napsala Hitlerovi otevřený dopis, v němž nezastírala své znepokojení nad jeho postupy a politikou diktátu. Dopis zakončila tím, že věří, že pravda zvítězí.

Během nastalé okupace se věnovala humanitární pomoci uprchlíkům, odbojářům, ale i činnosti uvnitř Ženské národní rady. Od samého počátku však byla v hledáčku gestapa, Hitler kritiku nezapomínal. Za to ji tvrdě stíhal. V roce 1942 byla rada zrušena a Plamínková deportována do Terezína. V červnu 1942 byla převezena k popravě do Prahy, 30.6. zde byla zastřelena.

Pravda nakonec přeci jen zvítězila, Hitler utrpěl prohru, ale až tři roky po jejím zavraždění. Ani následnému novému režimu se však její ambice nehodily, zůstala tak téměř zapomenuta.

Zdroj: E. Uhrová: Radostná i hořká Františka Plamínková

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru