Hrůzy druhé světové války: Jak veřejnosti sdělit, že Německo plánuje genocidu? Úkol pro Josepha Goebbelse
Jak přesvědčit veřejnost ve svůj prospěch? Stačí jedno procento pravdy a statný řečník. Takto se chvástal vrah od stolu, ministr propagandy Třetí říše, Dr. Joseph Goebbels. Bohužel v tomto, jako jednom z mála, nelhal. Tento nadaný demagog a mistr dezinformací, které vedly k tragické genocidě Židů i prodlužování konce války, dokázal díky svým obratným lžím převrátit Německo naruby.
Nevoják Goebbels a jeho fascinace Hitlerem
Goebbels v dětství onemocněl obrnou. Následkem nemoci měl po zbytek života pravou nohu o 10 cm kratší, než levou. Kulhal. To vedlo k jeho silné frustraci. Především během první světové války svůj defekt těžce nesl, nemohl totiž kvůli němu nastoupit do armády. Potýkal se s nedostatkem peněz a nemohl nalézt svůj životní směr. To se změnilo ve chvíli, kdy byl poprvé svědkem Hitlerova projevu. Do svého deníku si zapsal: „Kdo je onen Hitler? Bůh, Kristus či snad Spasitel?“. Hitlerem byl doslova fascinován a netoužil po ničem jiném, než stát se vykonavatelem jeho vůle.
Kariéra věnovaná plnění vůdcových rozkazů
Jeho sen se vyplní v roce 1926, kdy jej Hitler vyzve ke společnému stranickému projevu. Goebbels je nyní redaktorem stranických novin NSDAP a od roku 1924 i řádným členem partaje. Hitlerovi se jeho obratné slovní vyjadřování líbí. Goebbels se tak poprvé objevuje po vůdcově boku. A uspěje, Hitler je spokojen.
Je tak jmenován hlavou stranické pobočky v Berlíně. Díky své propagaci strany, založené na demonstracích a zfanatizování obyčejných lidí skrze plamenné projevy na veřejných setkáních, do NSDAP během krátké doby vstoupí 2 000 nových členů. Hitler je oslněn. Za to mezi spolustraníky se netěší ani pramalé přízni. Je odměřený a nepřátelský. Za svůj na muže neobvykle malý vzrůst si tak vyslouží hanlivou přezdívku „malý árijec“. Narážek se ale dočká i jeho značně neárijský vzhled. Neobliba jeho osoby vrcholí vydáním článku ve stranických novinách, který se věnuje tomu, že každý mrzák je k ničemu. Narážka na Goebbelsovo postižení. Ten však na dětinské hašteření nemá čas. Touží se Hitlerovi co nejvíce zavděčit.
Propaganda pro Německo. Proti Židům
Tento humanitně vzdělaný muž, jehož dizertační práce na vysoké škole byla věnována divadelní historii, se rozhodl připravit divadlo pro obyvatele Německa. Toužil propagovat Hitlerovy názory. Od roku 1933 z pozice říšského ministra propagandy tak rozehrával děsivé představení.
Nacistické slogany zněly v jednom kuse v rádiích, byly jich plné noviny, nalézt je bylo možné i na jídelních lístcích restaurací. Goebbels získal absolutní moc nad sdělovacími prostředky v zemi i nad informačními výstupy z Německa. Nesnažil se předkládat složité teorie. Základem jeho propagandy bylo zjednodušování a jasná krátká hesla. Dále omezování témat na témata pro nacismus žádoucí. A neustálé opakování. Stále dokola, dokonce i v biografech, na německé obyvatele dorážely nacistické a protižidovské slogany. Neboť Židy Goebbels ze srdce nesnášel. Když byl v pozdějších letech na návštěvě jednoho z ghett, vyslovil myšlenku, že tito zbídačení lidé, dle jeho názoru, vlastně už ani lidmi nejsou. Je to zvěř. A s jako takovou by s nimi mělo být zacházeno.
Jak ale árijským obyvatelům Německa vysvětlit, že jejich sousedé a přátelé židovského původu vlastně nejsou dost dobrými lidmi? Že musejí být ze země vyhoštěni? Že by bylo pro všechny nejlepší, kdyby byli úplně zlikvidováni? Komplikovanost této situace si Goebbels dobře uvědomoval. Věděl, že nemůže zničehonic přijít s krutými omezeními. Vše se dělo pomalu a nenápadně.
Sázel především na jednotu Německa. Obyvatelstvu bylo znovu a znovu vštěpováno, že ostatní národy Němce zavrhly. Ale to přece není správné, oni jsou stejně dobří jako jiní. Němci představovali jednotný populační útvar. Ale byli mezi nimi i Židé. A problém se začínal ukazovat. Německo byl stát Němců, Židé jim brali práci, chudé Německo zatěžovali lichvou a podvody. Proč se ve státě Němců mají němečtí obyvatelé zle, zatímco Židům se vesměs daří? Co když tajně podrývají nacismus svými levicově směřovanými názory? A brouk pochybností byl mezi obyčejné lidi zasazen. Židé už nebyli tak dobrými sousedy. Přáteli už nebyli vůbec.
Byly vydávány zákony omezující židovská práva a svobody. Uveďme několik vybraných příkladů. Již v květnu roku 1933 Goebbels pořádal veřejné pálení židovských a nacismu nepřátelských knih. Rozhořela se mohutná hranice, která připomínala dobu středověku. Z onoho barbarského gesta učinil oslavu vlastenectví a veřejný slavnostní akt. Co nebylo německé, to nebylo dost dobré.
Olympijské hry a následný teror
Goebbels uspořádal další divadlo. V roce 1936 se v Berlíně konaly Olympijské hry. Svět nebyl připraven na pogromy Židů. Proto byly odklizeny veškeré protižidovské plakáty a Židé byli po toto období bráni jako plnohodnotní němečtí občané. Nic nesmělo nasvědčovat tomu, co se v Německu rozhořelo.
Zároveň s rostoucími represivními opatřeními, která se často vymykala logice i základům lidskosti, rostla i židovská nespokojenost, a to nejen v Německu, ale i v celé nacisty okupované Evropě. V listopadu 1938 byl židovským atentátníkem zavražděn německý velvyslanec v Paříži Ernst vom Rath. Přímý důsledek nacistického teroru. Goebbels měl však jiný názor. Židé prý tímto dali Německu ránu pod pás a zradili německou důvěru. Sami si tak zvolili, na které straně stáli. Pomsta je jen logickým následkem. Tím se stává tzv. křišťálová noc. Plně zfanatizovaný dav vypálil či poničil židovské synagogy a obchody. Židé byli vražděni. A úřady nečinně přihlížely.
Od září 1941 museli Židé nosit na levé straně hrudi našitou žlutou židovskou hvězdu velikosti dlaně s nápisem „Jude“. Tím byl proces jejich oddělení od zbylých obyvatel říše dokončen. Společnost se už nad touto situací nepozastavovala, antisemitismus v zemi trval již celé roky.
Zatímco z rozhlasu, reklam, plakátů a letáků sršil antisemitismus, kdy byli Židé vyobrazováni jako ohavné temné bytosti, Goebbels ukazoval obraz árijské rasy, jako zdravé, silné a ctnostné. Honosné přehlídky představovaly německou mládež jako rozkvétající čistou generaci, přičemž Goebbels, jeho manželka a šest dětí byli vzorovým příkladem. Nacistická společnost byla prezentována jako jediná pospolitá a fungující jednota. Obrovské nacistické vlajky, vojenské přehlídky a záběry šťastných lidí ve šťastné říši. Židé ale tento obraz narušovali.
Jakmile bylo v roce 1942 přijato konečné řešení židovské otázky, mohli být Židé bez odporu veřejnosti odváženi na východ. Údajně za prací. Dokonce i poté, co se začalo proslýchat o skutečném důvodu transportů, nedošlo mezi německým obyvatelstvem k hromadnému odporu. Goebbels už své dílo dokonal. Jeho kampaň převážila lidskost a soucit. Židé si svůj osud zasloužili, neboť do Německa nepatřili, nechtěli se přizpůsobit. Německo mělo právo bránit svoji árijsou zemi i krev. To byla jednoduchá Goebbelsova filozofie.
Goebbels rozpoutal doslova psychologickou válku a tak se stalo, že se stokrát opakované lži nakonec opravdu staly všeobecně přijímanou pravdou. Ojedinělým protestem proti odsunu Židů byly protesty na Rosenstrasse.
Poté, co svou klamnou propagandou uměle oddaloval konec války, neboť mezi německé obyvatelstvo zasel život ohrožující strach z budoucnosti po německé porážce, poté, co i přes již jistou prohru museli na frontu děti a starci, neboť už nebyl, kdo jiný by bojoval, pak Joseph Goebbels společně se svojí manželkou spáchal sebevraždu. Na onen svět s sebou vzali i své děti. Život si vzal v Hitlerově berlínském bunkru krátce po vůdcově sebevraždě. Své zvrácené propagandě tak zřejmě sám uvěřil.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).