J. Hlávka v roce 1895. Foto: Volné dílo

Josef Hlávka a Lužany. V místním parku se procházel s národní elitou i psem Zemanem

O Josefovi Hlávkovi, přeštickém rodákovi devatenáctého století, bylo napsáno mnoho. Tento uznávaný architekt, stavitel, mecenáš a první president České akademie věd a umění, proslul svojí pracovitostí i vlastenectvím. O jeho stavebních projektech a profesní důmyslnosti se dodnes hovoří v širokých kruzích. Co o něm ještě napsat, oprostíme-li se od jeho pracovních úspěchů?

Osudný Plzeňský kraj

Josef Hlávka (1831 – 1908) se narodil v západočeských Přešticích v původně barokním, typicky měšťanském domě místního soudního zaměstnance. Dům stojí dodnes a je chráněnou kulturní památkou.

Byl svědomitým a nadaným studentem. Své znalosti a odbornost načerpal v Praze i ve Vídni. Stojí za vznikem nespočtu stavebních a projektových plánů. Stavba majestátní budovy vídeňské opery mu vynesla uznání od samotného císaře. S pracovními úspěchy přišly i nemalé zisky.

Mohl si tak dovolit koupit zámek, stojící na místě původní zemanské tvrze ze 13. století. Ve století devatenáctém už však byla budova přestavěna a nesla prvky renesančního slohu. Zámek ležící v Lužanech koupil původně pro svoji matku. Záhy se však stal i jeho útočištěm.

Bohatýr ducha a práce

Tento popisek stojí na Hlávkově náhrobku a zplna vyjadřuje jeho životní hodnoty a cíle. Jeho intelektuální nastavení šlo ruku v ruce s jeho pracovitostí. Dnes bychom jej nazvali workoholikem, dřel tvrdě a neúnavně. Spát více jak čtyři hodiny denně vnímal jako ztrátu času. Relaxování, zábava, to v jeho očích nemělo žádný užitečný potenciál. Brzy měl ale poznat, že jen z odhodlání vydržet a vůle dokázat nemožné, tělo vyžít nemůže.

Těžká práce psychická i fyzická si brzy vzala svoji daň. V necelých čtyřiceti letech Josef ochrnul a ztratil zrak. Uchýlil se tak do Lužan, kde se snažil v poklidu zrehabilitovat. Věrným společníkem během pobytů v impozantní zámecké zahradě mu byl jeho pes Zeman. A skutečně, po letech se povedl malý zázrak. Josef se uzdravil, vstal z kolečkového křesla a v očích se opět objevila záře.

vídeňská státní opera
Stavba budovy vídeňské opery vynesla Hlávkovi uznání od samotného císaře. Foto: Pixabay

Patriot, mecenáš i vynálezce

Začal tak znovu naplno pracovat. I zámek pod jeho rukama prošel rekonstrukcí. Ale nejen to, koncem 19. a počátkem 20. století začal zámek hostit mnohé význačné osobnosti. Básníci, skladatelé, hudebníci, malíři a mnozí jiní umělci se sem naučili znovu vracet nejen za odpočinkem, ale především za odbornými symposii, během nichž se zápalem diskutovali o možnostech kulturního, ale i hmotného povznesení naší vlasti. Zámek se stal centrem ekonomických, stejně jako učených debat, a místem umělecké tvorby.

Pobývali zde velikáni jako třeba J. Vrchlický, J. V. Myslbek nebo J. V. Sládek. Antonína Dvořáka například místní folklór motivoval k tvorbě opery „Čert a Káča“, v Lužanech pak přímo složil proslulou Lužanskou mši. Zajímavá historka se pojí k první návštěvě J. Vrchlického. Ten na módu příliš nedal, oblékal se spíše asketicky, a tak v mnohých mohl vyvolat dojem žebráka. Přesně k tomu došlo, když se blížil k zámku. Hlávka jej zahlédl. I zželelo se mu nuzného muže. Vzal tedy minci a tu vhodil do jednoho ze svých vynálezů. Uvnitř zámku byl mechanismus, umožňující přesun mince ven. Ta vypadla do žlábku, z něhož si ji vděčný pocestný mohl vzít. Vrchlického však toto nedorozumění značně popudilo. Hlávka se omluvil, vzal si minci zpět a začal navazovat další ze svých přátelských vztahů.

„Josífkovy“ lásky děti nepočaly

Na výběr životních partnerek měl Hlávka štěstí, obě jeho ženy k němu vzhlížely s obdivem a úctou. Láska ze studentských let Marie byla jeho první vyvolenou. Brzy však zemřela. Rovněž jeho druhá žena Zdeňka plnila roli manželky význačného muže české společnosti patřičně a svědomitě. Ale i ona mu umřela.

Ani jedna z žen Hlávkovi neporodila dědice. Když tak přišlo na poslední vůli a rozdělování majetku, přistoupil Josef k doposud nevídanému kroku. Své jmění, kterým již dříve přispíval na dobré a ctnostné věci, svěřil nadaci „Nadání Josefa, Marie, a Zdeňky Hlávkových“, jíž byl zakladatelem, a která do dnešních dní podporuje české vysoké školství, vědu, kulturu i umění. Vznikla roku 1904 a byla první institucí tohoto typu u nás.

Podívejte se na zámek v Lužanech, kde Josef Hlávka trávil značnou část svého času:

Zdroje: Brožura Kulturní a historické muzeum na zámku Lužany; prohlídka
Fotky: autorka


Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz