Lukrativní zaměstnání ve středověku? Královský ochutnávač denně riskoval život
Středověké královské kuchyně se jen hemžily různými kuchaři, řezníky, pekaři a královská sídla sama o sobě zaměstnávala ještě další pomocníky, například zahradníky, služky, uklízeče. Je tedy jasné, že se lidí na zámcích a hradech pohybovalo nespočet a tudíž existovala i celá řada příležitostí, jak panovníka účinně sprovodit ze světa. Jak tomu ale zabránit nebo alespoň snížit pravděpodobnost, že takto nepříjemně sejde ze světa?
Pozor na kyselá, pálivá a hodně kořeněná jídla
Nejstarší radu ohledně tohoto tíživého problému poskytl židovský lékař a filozof Maimonides v roce 1198. Napsal tehdy svému panovníkovi, sultánovi Saladinovi, jež vládnul Egyptu a Sýrii, aby se vyvaroval pozření jídel neobvyklé či nejednotné textury, jako jsou polévky, či silně ochucenému jídlu, jež může dobře zakrýt pachuť jedu. „Je důležité být opatrný při konzumaci některých potravin, hlavně kyselých, pálivých či hodně kořeněných. Opatrnost je také na místě, pokud jídlo podivně voní nebo páchne, či je dochucované česnekem nebo cibulí. Všechna tato jídla je třeba přijímat pouze z rukou nejvýše spolehlivých, neboť některé pokrmy skutečně zvládnou na výbornou oklamat a ukrýt do nich přidané jedy,“ napsal Maimonides.
Jed se mohl také velmi snadno objevovat ve víně. Podle Maimonida byl zrovna v tomto případě velmi těžce zjistitelný. Navíc víno podle něj ještě urychlovalo cestu jedu k srdci a tím také smrt případného nešťastníka.
Bez ochutnávače to v nejvyšších kruzích nešlo
Po tisíce let tedy panovníci zaměstnávali takzvané „ochutnávače,“ kteří museli každé jídlo před tím, než se dostalo ke královským ústům, osobně ochutnat. Ovšem i tady vyvstával problém. Ono to totiž ve skutečnosti nevypadá jako ve filmech, kde jakmile někdo pozře otrávené jídlo, okamžitě padá k zemi. Záleží vždy na dávce jedu a také tělesné konstituci člověka, jež jej zkonzumuje. Účinky jedu se mohou projevit v řádech minut nebo také hodin.
Královské rodiny na takovou prodlevu neměly samozřejmě čas a navíc si vlastně úplně neuvědomovaly, že se jedy mohou chovat i takto zrádně. Čekaly něco podobného, jako vidíme ve zmíněných filmech. Maimonides myslel i na tuto alternativu a nabídl možný postup: „Pokud někoho podezíráte, že se vám snaží podstrčit jed, chtějte po něm bezpodmínečně, aby si z vašeho jídla vzal nejdříve on. Nemyslím tím jen lžičku, ale opravdu velký kus.“ Sám Jindřich VIII. nutil své ochutnávače, aby se doslova cpali jídlem určeným pro jeho drahého následníka trůnu a syna, Eduarda VI.
Postupně se z ochutnávání stala doslova komplikovaná věda. Ochutnávači začínali se svou prací již v královské kuchyni. Pokud se před nimi objevilo jídlo s krustou, jako masový koláč, museli ji probořit a řádně vše ochutnat. Než se tedy úhledně připravovaný koláč ke králi dostal, vypadal dost žalostně.
Bezpečnost nebyla kontrolována pouze, pokud se jednalo o jídlo a pití, služebníci museli například líbat panovníkův podsedák či ubrus a pokud jim nenatekly rty, mělo se za to, že je vše v pořádku.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.