Foto: Policie ČR

Ladislav Hojer. Brutální vrah své oběti nejen sexuálně zneužíval, ale i vařil a jedl

K vraždám dochází po celém světě, ať už v afektu či cíleně a promyšleně. A zatímco na jedné straně bývá zhrzená láska nebo třeba tučné dědictví, jiná skupina vrahů zabíjí čistě pro ukojení svých šílených choutek. Takový byl i pražský rodák Ladislav Hojer. Oprátka kolem krku za jeho zvěrstva mu byla utažena v pouhých 28 letech.

Zakřiknutý asociál

Hojerovi (1958 – 1986) vzala rakovina oba rodiče. Už v dětství tak zůstal sám jen se svým bratrem. Žádné blízké vazby však neměli. Ladislav se konec konců vyhýbal lidem celkově, byl samotářský, plachý, některým přišel jako „hlupáček“.

Kutílek a Kott: První sérioví vrazi po sametové revoluci řádili hlavně na Plzeňsku

Jeho IQ skutečně vykazovalo jasný podprůměr, což se projevovalo napříč celým jeho životem. Ve škole mu to nešlo, zručný nebyl ani při výkonu svého povolání – horko těžko se vyučil sklářem. Nejvíce se však jeho nízký intelekt odrážel v odmítání ze strany něžného pohlaví. To jej značně popuzovalo, k ženám zaujal opovržlivé postavení, stal se vůči nim bezcitným a toužil po nadřazenosti. Jeho pozdější diagnóza? Asociál, sexuální deviant a nekrosadista. K tomu ale vedla letitá cesta, během níž o život přišlo minimálně pět žen.

Osudná léta 1978 – 1981

V tomto časovém období vykonal taková zvěrstva, nad kterými se zvedal žaludek i otrlým vyšetřovatelům. Na území tehdejšího Československa vraždil, s mrtvými těly se ukájel, co víc, experimentoval i s kanibalismem.

Začalo to pokusy o znásilnění. V průběhu let a zřejmě i proto, že s živou vnímající obětí nedokázal úspěšně vykonat sexuální akt, přistoupil k vraždám. Opíjel se pocitem moci a slastně vydechoval nad chladnoucími ženskými těly.

Vraždil v parku, ve vlaku, ve volné přírodě, svoji oběť vyhledal vždy, když se jeho choutky vrátily. Ženy přepadl a začal škrtit. Poté dal průchod svým nekrofilním touhám. Ale tím to nekončilo. Jedné z žen, zřejmě jako nejasnou symboliku, vložil do přirození kopřivu. Nejhůře však dopadla jeho předposlední oběť. Poté, co zneuctil její mrtvé tělo, zasadil jí na čtyři desítky bodných ran. Následně jí odřezal ňadra i genitálie, které si v igelitové tašce odvezl do svého bytu v Praze. V dalších dnech je pravidelně vyndával z lednice a ukájel se nad nimi. Po týdnu je uvařil ve slané vodě a s hořčicí začal jíst.

Dopaden poté, co si pustil pusu na špacír

Pátou a poslední doloženou oběť zavraždil nedaleko svého bydliště u Motolského potoka. Událost mezi místními přirozeně vyvolala vzrušené diskuze. Když se tak jednou vražda probírala v hospodě, nesmělý Hojer nadhodil, že za tímto činem stojí on. Lidé, kteří jej měli za ubohého primitiva, se mu vysmáli.

Vražda kvůli botám. Ošklivou smrt patnáctileté Barbory Pávové dodnes připomíná křížek v lese u Plzně

Jenže jeho slova policii potvrdil i uprchlík z psychiatrického ústavu, který se s Hojerem dal do řeči a kterému se rovněž chlubil. Z rozhovoru vyplynula fakta, která zůstala veřejnosti utajena. Stopa vedla slibným směrem.

Zvláštní vztah vyšetřovatele a vyšetřovaného

K poslední vraždě se Hojer přiznal téměř okamžitě, k těm dalším v průběhu času. Svoji roli v tom zřejmě sehrál i jeho zvláštně blízký vztah k vyšetřovateli, majorovi Markovičovi, který by se dal přirovnat k synovské důvěře a oddanosti. Asi poprvé v životě se někomu niterně otevřel.

Zbylé vraždy tak postupně barvitě vylíčil. To u něj i nadále vyvolávalo silné vzrušení. Nad věcí zůstával i ve vězení. Když však přišel čas popravy, se slzami v očích křičel a bezradně se vzpouzel. Jeho život byl ukončen 7. srpna 1986 v Pankrácké věznici.

Zdroj: kriminalistika.eu

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 


O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí: