Ilustrační foto. Zdroj: Pixabay

Místa poprav dnes poznáme už jen podle názvu. Šibeniční vrchy Horšovský Týn a Stod

Výsada vykonávat hrdelní právo bývala svěřována významným královským městům či obcím, spadajícím pod pravomoc církevní vrchnosti, která toto privilegium často získala právě díky panovníkově dobré vůli. Hlavy padaly i v Plzeňském kraji. Příkladem mohou být města Horšovský Týn či Stod.

Horšovský Týn, oblíbené město pražského biskupství

Nedaleko původní kupecké osady na důležité obchodní tepně založilo pražské biskupství osadu, která se stala sídlem místního biskupa a postupně se změnila v město, jež obklopovalo nově zbudovaný hrad. Přesné datum vzniku není známo, onen původní rozvoj však lze obecně datovat od 10. století až do 13. století.

Území však nakonec přešlo do světských rukou, přičemž řada výsad získaných již dříve, zůstala zachována. Mezi nimi i právo hrdelní. Z majitelů byl významným například rod Lobkoviců. I nadále se městu dařilo. Až třicetiletá válka Horšovský Týn neblaze poznamenala.

Stejně jako jiná města u nás byl poničen. Mnoho českých obyvatel odešlo za lepším a nebyl tak nikdo, kdo by město zabydlel a pracoval na jeho obnově. Došlo proto ke značné germanizaci obyvatel, neboť nově příchozími byli právě němečtí zájemci.

Hrůzy druhé světové války: příběh nacistického běsnění na západě Čech

Nejasné umístění šibenice

Tak tedy v Horšovském Týně vzniklo místo, jemuž se přezdívalo šibeniční vrch. Zde byla zbudována šibenice děsící lidi už od pohledu. Až do třicetileté války se zde však prakticky nepopravovalo, město nemělo zájem pořádat pravidelná veřejná představení pro veřejnost, jakými popravy byly. Tomu dopomáhala i poměrně nekonfliktní atmosféra. Šibenice byla dokonce po určitou dobu zrušena.

Pak však došlo k obratu. Drancování, krádeže či násilí se v důsledku dobové situace značně zvýšili. A tak bylo v červnu 1631 rozhodnuto onen nástroj smrti, stejně jako výsadu práva útrpného, znovu obnovit.

To, kde se šibenice nacházela, není zcela jasné. Vrch, na němž popraviště stálo, má totiž dva vrcholy. Jako pravděpodobnější se jeví umístění na vrcholu bližším obci. A to proto, že je odsud možno bez problému dohlédnout na městskou radnici, ze které bylo údajně udělováno poslední svolení nutné k výkonu trestu. Mávnutí praporu z okna radnice sebralo odsouzenci i tu poslední naději na záchranu.

rozhledna
Rozhledna na Šibeničním vrchu u Horšovského Týna. Jestli se popravovalo právě tady, není jisté. Foto: Jik jik / Wikimedia

Stod, dar chotěšovskému klášteru

Původní ves Stod se v první polovině 13. století stala darem krále Václava I. klášteru v Chotěšově, kde v té době sídlily členky řádu řeholních kanovníků nazývané premonstrátky. Rovněž Stod ležel na oné významné obchodní trase, a tak i zde došlo k rychlému rozkvětu. Roku 1315 byla vesnice povýšena na městys (pozn. pro usnadnění formulace dále uvádíme jako město, nicméně statut města Stod získal až v roce 1850).

A sám král Karel IV. svěřil tomuto prosperujícímu a slibně se rozvíjejícímu městečku celou řadu výsad, mezi něž patřilo i právo soudní a hrdelní.

Ale ani Stodu se nevyhnula třicetiletá válka, v jejímž katastrofálním důsledku i zde došlo ke značné germanizaci obyvatel.

Křížový vrch u Plzně. Místo několikrát poničené a znovu obnovené jako energetický dobíječ i domov zlých sil

Pokladnu zatěžující popravy

Právo hrdelní bylo jistě výsostné, rozhodně ale nebylo výnosným. Naopak, výkon poprav a zachování předem stanovených ceremonií městskou pokladnu nepříjemně zatěžovalo. Navíc ani jedno z měst nemělo vlastního kata, který by splňoval zase jiné předpisy. Proto si jej městské soudy musely „najímat“ z nedalekých Klatov.

Nejen osoba popravčího se platila, účtován byl i každý jeho úkon. A tak na konečné faktuře nestála pouze úvodní tortura či samotné oběšení nebo stětí, ale i zákonem stanovené spálení těla, s ním související dřevo na rozpal, atd. A co teprve útrpnější, tudíž i co do financí nákladnější formy trestu pro těžké zločince jako vplétání do kola. Žádný div, že tresty smrti nebyly udělovány jako na běžícím pásu.

stod
Šibeniční vrch ve Stodě připomíná informační tabule. Foto: mks.mestostod.cz

Šibeniční vrch dnes

Z šibeničního vrchu v Horšovském Týně je dnes možno shlédnout do okolí z postavené rozhledny s muzeem.

Byť se ve Stodu úplně první popravy konaly na jiném místě, od roku 1570 je jako šibeniční vrch nazýváno nevelké území obklopené stromy, ležící při pravém břehu řeky Merklínky nedaleko Nového mlýna. Odpočinout si lze na zbudovaných lavičkách a minulost místa ilustruje informační tabule.

V obou případech se jedná o významné historické i krajinné oblasti, které dnes už jen tiše tradují ono své dřívější smrtelné poslání.


 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru