Nemoci ve středověku. Boží milost i trest a žádná léčba
Pád západořímské říše a následný rozkvět křesťanství byl pro Evropu velkým dějinným milníkem, jenž ovlivnil dění na kontinentu na dlouhá staletí. S narůstající mocí katolické církve se začal měnit i přístup k nemocem. Veškeré lékařské znalosti, které tehdy do Evropy pronikaly z arabského světa především přes Španělsko, byly postupem času vytlačeny křesťanskou ideologií. Nemocní se přestali léčit a příčinou veškerých nemocí se stala milost Boží.
Nemoc v rukou Boha
Moc církve byla ve středověku taková, že ovládala prakticky vše. Proto zanikla veškerá zdravotnická opatření známá v západořímské říši, nevzdělávali se žádní lékaři a kontinent tak upadl do nuzných podmínek. To vše ve jménu víry. Především nedodržování žádných hygienických zásad vedlo ke kumulaci nemocí, bídy a smrti. V prvních křesťanských stoletích se úplně zastavil vývoj medicíny. V té době křesťané považovali nemoc za jakési vyznamenání od Boha, které vede k pokoře.
Toto pojetí se změnilo v průběhu 14. století, kdy v Evropě proběhly morové epidemie. Miliony mrtvých, které za sebou řádění černé smrti zanechalo, nebylo podle církve jen tak ledajaké boží navštívení, ale trest pro celé lidstvo za všechny hříchy, kterých se kdy dopustilo. Nemoc už tak nebyla chápána jako varování či setkání s Bohem, byl to trest.
V Evropě se ale hromadně neumíralo jen na mor. Kontinent byl v neustálém sváru. Vojáci umírali na bojišti i mimo něj na tucty infekcí. Pouze Bůh rozhodoval o lidském osudu, a tak hygiena pro středověkého člověka neměla žádný velký význam. Byla pouze otázkou vlastního komfortu, na který unavení lidé neměl čas ani sílu.
Pomoc ano, léčba minimální
Křesťanská víra přikazuje v desateru pomáhat bližnímu svému. Ale jak, když je nemocný v rukou Boha? Pomoc tedy znamenala péči o pacienta. Podávání léků či snad vyhledání léčitele bylo až tou poslední možností. Nemocnice, takzvané hospitaty, se sice zakládaly, ale jejich funkce neměla s dnešními nemocnicemi téměř nic společného. Do hospitatů byli shromažďováni chudí a nemocní, ale nikdo je tam neléčil. Pacienti s leprou byli uzavřeni v leprosáriích, kterých během středověku vzniklo v Evropě na tisíce.
Pokud se o středověku mluví jako o době temna, pak to z lékařského hlediska platí dvojnásob. Církev v roce 1163 zakázala veškeré chirurgické zákroky. Všechna literatura o operacích byla zlikvidována a na dlouhá staletí se tak Evropě zavřely dveře před jakýmkoliv anatomickým poznáním.
V době epidemií nezbývalo lidem nic jiného, než modlitba. Hromadné setkávání v kostelích tak vedlo ještě k dalšímu šíření infekcí. Lidé nevědomky vytvářeli dokonalé prostředí pro šíření virů a bakterií a byli za to tvrdě trestáni. Průměrná délka života ve středověku lehce přesahovala 30 let. To ovšem neznamenalo, že každý zemřel takto mladý. Velký podíl na tomto čísle měla vysoká dětská úmrtnost, a právě ti nejmenší byli ve středověku nejohroženější skupinou. Kdo ale přečkal všechny dětské nemoci a neduhy, měl velkou šanci, že přežije padesátku. Někteří se dožívali i více jak sedmdesáti let.
Cesta k novému rozkvětu lékařské vědy
K postupnému objevování i znovuobjevování tajů lékařské vědy vedlo zakládání univerzit. První lékařská škola vznikla už v 10. století v Salermu a od 12. století následovalo několik dalších škol v Evropě. Zprvu ale bylo zakázáno učit chirurgii a mnoho literatury neodpovídající církevní nauce bylo vyškrtnuto. Až postupné poznávání světa, kritické myšlení a objevy vedly k tomu, že člověk začal být opět léčen. Cesta to byla dlouhá a trnitá, na některých místech kontinentu trvala více jak tisíc let. Mužům jako Paracelsus nebo Vesalius můžeme vděčit za jejich odhodlání vyslovit názory neodpovídající církevnímu učení a za to, že chtěli skutečně léčit.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.