Grafika: Volné dílo

Smrt dítěte za záchranu života matky. I to byla Osvětim aneb Příběh Giselly Perlové

O hrůzách nacistických lágrů nelze nikdy napsat dost, s každou novou informací děsí to, do jaké míry byl lidský život degradován a jak blízkou se stala vidina smrti. V této atmosféře bylo třeba změnit lidské hodnoty. My bychom nyní měli pochopit mezní chování vězňů, kteří často stáli doslova před volbou bez možnosti volit. Jakékoli jednání bylo zlé, šlo jen o to odlišit zlo větší a menší. Lékařka Gisella Perlová měla možnost zachránit život několika tisíců žen. Toho mohla docílit jen tak, že zabila jejich děti.

Himmlerova „převratná“ teorie

Muži dokážou dítě zplodit. Ale je to žena, v jejímž lůně dojde k onomu zázraku. Bez ní by se dítě nenarodilo a rodová linie by byla ztracena.

U židovských či romských žen ale Heinrichu Himmlerovi vyvstal problém. Cílem konečného řešení bylo vyhlazení celé rasy, rodící se děti tento plán narušovaly a zpomalovaly. Vyjádřil se tak nekompromisně, ženám měla být poskytnuta speciální péče. V nacistické terminologii se jednalo o bezodkladné vraždění těhotných či matek s dětmi. Důvod? Měla být „vyhlazena biologická podstata Židů“. Protokol z konference ve Wannsee zaznamenal další ideologický výrok, z povrchu zemského měla být sprovozena „základní buňka židovského znovuzrození“, bylo třeba zbavit se „nepotřebných biologických rezerv“ nežádoucích skupin lidí. Silná slova, která byla do značné míry naplněna.

Anděl v pekle. Příběh skromnosti a obětování uprostřed Osvětimi

Vraždění dětí pak mělo další odůvodnění ve zvrácených myslích jeho tvůrců. V dětech přežívala možnost budoucího vzdoru a msty. Byli-li vražděni muži a pokud v lágrech umíraly i ženy, děti byly „logicky“ posledním článkem tohoto obludného řetězce.

Život za život

Gisella Perlová, transylvánská lékařka se specializací na gynekologii a porodnictví, byla jednou z vězeňkyň pověstné Osvětimi. Díky své kvalifikaci dostala šanci na život, stala se doktorkou ženského tábora, působila však i v táborové nemocnici. Zde den za dnem viděla žalostný skon těch, které není čím léčit a jejichž život nemá pro jejich trýznitele ani pramalý význam. Měla však poznat ještě větší bezpráví nevinných, v zájmu přežití musela asistovat doktoru Mengelemu při jeho ohavných experimentech.

Tento lidský zmar v ní vyvolával silné emoce, musela napomáhat bestii, aby si zachránila život. Zatoužila dát něco na oplátku, chtěla pomáhat druhým. Již při příjezdu zjistila, jak to v táboře chodí. Těhotné a ženy s malými dětmi byly surově zbity a poslány na smrt. Hrstka vyvolených dostala odklad výměnou za Mengeleho lékařskou pozornost. A i ty, které své těhotenství dokázaly utajit, po porodu končily tragicky. Jejich děti byly ubity, utopeny v latríně, byla jim vpíchnuta smrtící injekce, či byly zaživa vhozeny do kremační pece. Matky zničené porodem i ztrátou dítěte, bývaly rovněž odvlečeny k exekuci.

Hrůzy druhé světové války: Na Rosenstrasse Němci bránili Židy. Vůdce nakonec ustoupil

Gisella tak po nocích začala vykonávat potraty či vyvolané porody s cílem zachránit alespoň život ženy. Bez dostačujících nástrojů a utišujících léků, noc co noc ve špíně a po tmě vraždila plody partnerské lásky, aby matka přežila a nemusela platit daň nejvyšší za to, že zrodila novou bytost.

Za každé nebožátko Gisella vyřkla tichou modlitbu. Sváděla úzkostný vnitřní boj, v němž nade vše milovala zázrak zrození, ale onen plamen života zhasínala pro život jiný. Své rozhodnutí měla racionálně podložené. Matky byly na pokraji fyzických sil, jejich tělo neprodukovalo mléko a ničeho jiného k jídlu se nedostávalo. Děti by tak zemřely i v případě, že by se je před nacisty nepravděpodobným zázrakem podařilo ukrýt.

Odsoudit či pochopit?

Její skutky se setkaly s protichůdnými reakcemi veřejnosti. Někteří ji otevřeně kritizovali, neboť neviděli oprávnění „ani pro racionální, ani morální hromadné vraždění dětí… ať už bylo prováděno brutálními nacisty, nebo sentimentální a dobrou vůlí vedenou lékařkou“. Přeživší pacientky na ni však vzpomínaly jako na obětavou lékařku, která se starala o nemocné a díky jejímuž sisyfovskému rozhodnutí došlo k záchraně třech tisíců žen.

Galerie:

Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Zdroj: G. Perlová: Byla jsem doktorkou v Osvětimi

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).


Hana Komiňová

Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru