Spásná náruč víry? Lehce kontroverzní Koinonie Jan Křtitel působí v plzeňských Liticích již od roku 1993
Naději, víru, uzdravení, ale i pocit sounáležitosti a zábavu. To údajně nabízí spolek původem z Itálie, jehož kazatelé přijali pozvání samotného plzeňského biskupa a usadili se v nedalekých Liticích. Už je tomu 26 let.
Vše začalo osvícením italského kněze
Jmenoval se Ricardo Arganaraz a v roce 1975, po vzoru Ježíšových apoštolů, pocítil na své hlavě vylití Ducha Svatého, tedy příliv Boží síly, moudrosti a vyvolení k vyššímu poslání. Prožitek se rozhodl o samotě zvážit a promyslet další kroky. Odebral se tak do hor a v askezi tiše naslouchal Božímu hlasu.
Původní víra už zřejmě nebyla dostačující, neboť Arganaraz měl údajně začít s novým probuzením, s novou evangelizací. Shromáždil kolem sebe další, kteří jeho slovům věřili a z horské vesničky Camparmo začal šířit své prozření.
Cílená obroda náboženského prostředí
Litická pobočka Koinonie je úzce spojena s Alvarem Grammaticou. On a další dva zástupci přijali v roce 1993 pozvání plzeňského biskupa Františka Radkovského. Jejich horlivé, emotivní kázání, plné hudby, zpěvu a tance, mělo přilákat nové ovečky. A stalo se. Své pole působnosti postupně rozšířili i na Plzeň, Dobřany a další obce. Kázali evangelium se zápalem, z bohoslužeb se stávala show a mnohé to přitahovalo.
A tak nikoho ani nezajímalo, že oni tři vyslanci nemají žádné vzdělání ani jinou aprobaci pro výkon své kazatelské funkce. Byli to laici, jimž až v roce 1996 biskup udělil kněžské svěcení.
Pestrá činnost spolku až do dnešních dní
Dnes stojí v čele litické Koinonie P. Francesco Meneghini, pastor Grammatica byl povolán za dalšími povinnostmi do domovské Itálie. Nadále je udržován trend pravidelných bohoslužeb, kulturních a společenských akcí, ale i různé kurzy či semináře. V roce 2009 vznikl Spolek Přátelé Koinonie, který je odnoží původní organizace, s níž udržuje blízké spojení názorové i programové. Současným centrem litické Koionie je moderní Kaple Navštívení Panny Marie (viz úvodní foto).
Křesťanský spolek nebo sekta?
Nemožno soudit, niterní zážitek místních bohoslužeb či přidružených akcí musí pocítit každý sám. Ať už bude kladný či záporný, pravdou je, že Koinonie byla trnem v oku jak církevním představitelům v domácí Itálii, na Moravě a své odpůrce má i v Čechách.
Poutavá je celá škála aktivit spolku, jejich snaha šířit víru novým způsobem, pokud ten starý již není dostatečně efektivní. Spojuje lidi skrze společný zájem. Na našem území už působí skoro tři desítky let, což je známkou stability. Na druhou stranu jsou i věci, nad kterými je dobré se alespoň zamyslet.
Zvláštní znaky nesou takzvané komunity života, z nichž na Plzeňsku existují již čtyři. Muži a ženy žijí ve společné oáze, jak se těmto pobočkám říká. Jejich přijetí má ale zásadní podmínku, odevzdání veškerého majetku ve prospěch komuny. Ale i ti, kteří se spolkem sdílejí víru, nikoliv však příbytek, to nemají zadarmo, musejí platit desátky.
Členové žijící uvnitř spolku se musejí vzdát nejen majetku, ale i svého civilního povolání. Vykonávají jen práce spojené s chodem společného prostoru, čímž jsou odtrženi od pravidelného styku s okolním děním a běžnou realitou.
Členové těchto „komunit života“ si za životní styl předsevzali modlitbu, práci pro komunitu, střídmost a celibát. To vše dodržují zcela dobrovolně. Přesto se objevují dohady, neboť pravdou je, že lidé až příliš věřící někdy mohou podlehnout manipulaci a přijmout za své názory, které jsou jim obratně vštěpovány.
Závěr
Koinonie Jan Křtitel je tak dalším sdružením věřících, kteří se vymykají klasické formě víry a naopak v mnohém zapadají do oněch spolků, které údajně žijí ve vzájemné víře, lásce, štěstí a harmonii díky vlastním způsobům a zásadám. Někdo v onu harmonii věří, jiný je skeptický. Jedná se však o zcela legální náboženskou organizaci, která má celou řadu příznivců. Na území Čech a Moravy se může jednat o stovky věřících, kteří se stále pokládají za křesťany.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Sdílejte:
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).