Syndrom chodící mrtvoly – děsivé onemocnění, při kterém lidé věří, že jsou mrtví
Syndrom chodící mrtvoly je jedním z nejbizarnějších a zároveň nejděsivějších psychických onemocnění vůbec. Cotardův syndrom, jak se onemocnění odborně nazývá, se projevuje přesvědčením, že jste po smrti. Na to pak navazuje spousta dalších příznaků, které si většina z nás nedokáže ani představit.
Děsivý průběh
Počáteční fáze onemocnění se projevuje chronickou únavou a nihilismem – tedy popíráním všeho a vírou v to, že život nemá žádný smysl. Následně pacienti nabydou přesvědčení, že jim chybí nějaký orgán, končetina či jiná část těla. To je přivede k myšlence, že velmi brzy zemřou, nebo jsou už po smrti.
Brzy si tak začnou myslet, že jako pro mrtvé už pro ně nemá nic smysl. Následkem toho o sebe přestanou dbát – přestanou jíst, dodržovat osobní hygienu a stýkat se s ostatními lidmi. Postupně přestanou poznávat i svůj vlastní obličej. Někteří pacienti dokonce skutečně cítí pach mrtvého těla. Nakonec v podstatě ztratí jakýkoliv pud sebezáchovy.
V poslední fázi nemoci lidé bohužel často umírají. Buď vyhladověním, nebo neúmyslnou sebevraždou. Jelikož věří, že jsou mrtví, nemají strach ze smrti a často tak dělají nebezpečné věci. Mrtví koneckonců nemohou znovu zemřít.
Příčina vzniku onemocnění je neznámá
Jako u spousty dalších psychických onemocnění, příčina není tak úplně známá. Jsou však jisté rizikové faktory. Jedním z nich je věk – většině pacientů s tímto onemocněním je kolem 50 let. Často však onemocní také lidé okolo 25 let, kteří trpí bipolární poruchou.
Obecně se však nemoc vyskytuje především u lidí, kteří už nějaké psychické potíže mají. Většina pacientů s Cotardovým syndromem trpěla nejdříve depresí, schizofrenií, disociativní poruchou nebo třeba demencí. Zvýšené riziko je ale také u lidí s epilepsií, migrénami, mozkovým nádorem či po úrazech hlavy.
Je však třeba zmínit, že Cotardův syndrom je skutečně velmi vzácné onemocnění. Rozhodně se člověk trpící migrénami nemusíte obávat, že ho postihne. Pravděpodobnost je mizivá.
Léčba je možná
Častým problémem při léčbě tohoto onemocnění je fakt, že je poměrně obtížné ho vůbec diagnostikovat. Jelikož jde o opravdu vzácnou poruchu, ještě nevznikl žádný seznam kritérií, který by lékařům pomohl syndrom s jistotou určit. Navíc bývá často spojen i s dalšími psychickými chorobami. Obvykle ho proto lékaři diagnostikují až po vyloučení všech ostatních možností.
Samotná léčba je pak podobná jako u ostatních psychických onemocnění. Zahrnuje psychoterapii, farmakologickou léčbu a někdy jako poslední možnost také elektrokonvulzivní terapii – tedy léčbu slabými elektrickými šoky.
Pokud se terapie zahájí včas, pacienti na ni obvykle reagují dobře a mají slušnou šanci se z nemoci dostat. V opačném případě onemocnění často končí úmrtím.
První případ syndromu chodící mrtvoly
První popsaný případ tohoto syndromu byla žena středního věku, která věřila, že jí chybí mozek, nervy i další orgány. Byla přesvědčená, že je složena jen z poskládaných kostí a kůže. Jejím stavem se zabýval v roce 1880 psychiatr Jules Cotard, podle kterého je syndrom také pojmenovaný. Popsal, že žena trpěla bludy spojenými s retardací, těžkou depresí a úzkostí.
Přestože se jedná o první oficiální případ syndromu, jeho výskyt sahá ještě hlouběji do historie. Existuje o sto let starší záznam o ženě, která dostala pravděpodobně mrtvici. Poté byla přesvědčena, že je po smrti a přemluvila své dcery, aby ji uložily do rakve. Nebohé dívky ji poslechly, sledovaly matku, jak v rakvi usíná a poté ji přesunuly zpět do postele. Ženu přesvědčení o tom, že je mrtvá, provázelo už celý zbytek života.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Sdílejte: