Třetí rok charitní pomoci ukrajinským uprchlíkům: prioritou je co nejlepší integrace
Více než 15 000 asistencí poskytli v roce 2024 pracovníci Charity v Diecézi plzeňské ukrajinským uprchlíkům při vyřizování úředních záležitostí, ale také u lékařů nebo ve školách. Přibližně 2 800 uprchlíků obdrželo ve stejném období v charitách potravinovou a materiální pomoc a 1 500 občanů Ukrajiny využilo odborného sociálního poradenství zajišťovaného charitními službami. Dalším stovkám ukrajinských běženců pomáhali pracovníci Charity s hledáním ubytování či zaměstnání. Nezbytnou znalost českého jazyka si díky jazykovým kurzům pořádaným Diecézní charitou Plzeň osvojovalo 530 uprchlíků. V roce 2025 dojde k rozvoji zejména v oblasti jazykového vzdělávání a pracovněprávního poradenství.
Nejčastější formou pomoci je asistence
Z hlediska četnosti byla v roce 2024 nejčastější formou pomoci asistence – a to v 15 000 případech. Asistencí se myslí doprovod ukrajinského uprchlíka nebo pomoc při řešení jeho osobních záležitostí, obvykle úředního rázu. Asistenci nejčastěji zajišťují interkulturní pracovníci, kteří ovládají ukrajinštinu a dokážou v navštívených institucích zajistit také tlumočení. Vedle úřadů patří mezi takové instituce například lékařská zařízení či školy.
Asistence nejčastěji poskytovali charitní interkulturní pracovníci na Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) Ministerstva vnitra v Plzni jako součást projektu Asistenční služby na pracovišti OAMP MV ČR v Plzni, který funguje už 11. rokem. Poskytovány jsou také v Asistenčním centru, které k tomuto účelu zřídila Diecézní charita Plzeň. Ve školách s větším zastoupením žáků-cizinců někdy pracovníci tlumočí při schůzkách s ukrajinskými rodiči a společně s nimi hledají řešení vhodná pro žáky i školu.
Potřeba poskytovat doprovázení na OAMPu ani v roce 2025 nepolevuje. Jak vysvětluje Denisa Victory, která zde jako sociální pracovnice cizincům pomáhá: „Od 11. února nabyl účinnosti zákon LEX Ukrajina VII., který umožňuje válečným uprchlíkům z Ukrajiny prodloužit dočasnou ochranu o jeden rok. K tomuto datu byla také oficiálně spuštěna on-line rezervace. Celý proces prodloužení je rozdělen do dvou fází, a to již zmíněná on-line rezervace, kterou je zapotřebí učinit do 15. března, a dalším krokem je osobní návštěva pracoviště MVČR v předem objednaném termínu k vylepení vízového štítku.“ Pracovníci poskytující asistence na zmíněném pracovišti tak měli v únoru hned po spuštění on-line rezervace značně napilno. Není se co divit, neboť se během jednoho měsíce musí v České republice zaregistrovat 380 000 žadatelů o prodloužení dočasné ochrany.
„Interkulturní pracovníci se znalostí ukrajinského jazyka pomáhají s on-line rezervací zejména osobám, které z důvodu věku, zdravotního handicapu či absence výpočetní techniky nedokáží úkon provést sami. Také uprchlíky informují, jaké náležitosti je zapotřebí předložit při osobní návštěvě MVČR, a v neposlední řadě tlumočí na přepážkách a zajišťují komunikaci mezi cizinci a pracovníky úřadu, čímž značnou mírou přispívají k plynulosti celého procesu,“ vysvětluje Denisa Victory. Až do září pak budou charitní pracovníci asistovat žadatelům během jednotlivých fází vedoucích k prodloužení pobytu.
Pomoc směřuje k úspěšné integraci uprchlíků
Už v létě 2022 otevřela Diecézní charita Plzeň vlastní Komunitní centrum na podporu ukrajinských uprchlíků. Zaměřuje se zejména na nejrůznější integrační a vzdělávací aktivity. Docházejí sem děti, jejich rodiče i senioři. Bohatý program zahrnuje kurzy češtiny pro různé kategorie studujících, besedy, integrační setkání na užitečná témata (sepsání profesního životopisu aj.), společné výlety po památkách nebo důležitých institucích Plzeňska, jazykové kavárny, skupinová setkání pro maminky s dětmi, setkání dětí a mládeže k rozvoji komunikačních dovedností, podpůrné skupiny s psycholožkou a mnohé další.
V letošním roce jsou charitní jazykové kurzy otvírány i v dalších městech diecéze – v Boru u Tachova, Tachově a Chebu. Škála kurzů se stále rozšiřuje, Diecézní charita Plzeň zajišťuje mimo jiných kurzy intenzivní, konverzační, profesní, s hlídáním dětí a ve více úrovních náročnosti pro pokročilé. Vyučuje se tak, aby to vyhovovalo cílové skupině – tedy nejčastěji ráno a večer. Studenti také dostávají zdarma učebnice. Při takové nabídce tedy není překvapením, že jazykové kurzy jsou v současnosti zcela obsazeny.
Další novinky přijdou v květnu. Záměry nových projektů vysvětluje Eva Petříková, která má v Diecézní charitě Plzeň jejich realizaci na starost: „Plánujeme dále rozšířit naši činnost pro uprchlíky z Ukrajiny i na pracovní poradenství, jehož cílem je pomoci lidem zlepšit jejich postavení na trhu práce, zvýšit kvalifikaci, pomoci s nostrifikací vzdělání, s orientací na trhu práce. Budeme také realizovat profesní kurzy českého jazyka, které budou i podporou k pracovnímu poradenství. Bude se jednat o pozice ve službách, gastronomii, ekonomicko- účetních oborech a podobně. Nebudeme se specializovat na vysoce odborné profese. Předpokladem pro účast bude už předchozí znalost jazyka, aby bylo možné navázat se specifickou slovní zásobou a frázemi.“
Přišly o domov a samy pomáhají
V Diecézní charitě Plzeň již dokonce pracují ženy, které do Česka přišly jako uprchlice z Ukrajiny. Pomáhají zde svým krajanům. Jednou z nich je paní Iryna pocházející z okupovaného Melitopolu. V okupaci se svým manželem zůstala čtyři měsíce v naději, že se válka brzy přežene. Pracovala na úřadu práce a pomáhala jak nezaměstnaným, tak mládeži rozhodující se o svém budoucím povolání. Manžel pracoval jako novinář, a když ruští vojáci začali novináře zatýkat podle předem daného seznamu a odvážet je neznámo kam, rozhodli se manželé z Ukrajiny odejít.
Dnes je paní Iryna součástí týmu Komunitního centra. „Organizuji výlety po Plzni, po Plzeňském kraji, a také aktivity pro děti a mládež z Ukrajiny,“ říká. „Cítím se lépe, když pomáhám. Pomáhám dětem a vím, že je to pro ně důležité.“ Patří mezi ty ukrajinské občany, kteří by se rádi vrátili domů. „Moc se mi stýská po domově a rodičích. Cítím se tady dobře, ale chtěla bych se vrátit domů, pokud bude taková možnost.“
Její kolegyně, paní Olena, utekla s dcerou před okupačními vojsky ze Záporoží. Na Ukrajině pracovala jako psycholožka. V Komunitním centru vede podpůrné skupiny pro dospělé, mládež i děti. „Probíráme citlivá témata, která je trápí,“ přibližuje své poslání v Charitě. Ve volném čase plete ponožky pro ukrajinské vojáky. „Dobrota je znak lidskosti a není v ní nerovnosti,“ dodává.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.