Foto: Yvona Kovářová, Pěstuj prostor

Obří lavička v centu Plzně upozorňuje na vizuální smog

V úterý 25. května se na Anglickém nábřeží pod budovou Komerční banky objevila výrazná instalace od konceptuálního umělce Richarda Loskota. Dočasná umělecká intervence v podobě obří lavičky má upozornit na zaplevelení plzeňského veřejného prostoru vizuálním smogem. Cílem díla, za jehož vznikem stojí spolek Pěstuj prostor a iniciativa Vizuální smog v Plzni, je přispět k aktuální diskuzi o vizuální kultuře místního prostředí. Lavička na místě poblíž Památníku obětem komunistického teroru a Památníku československo-sovětského přátelství zůstane do 24. června.

Konceptuální umělec Richard Loskot, trojnásobný finalista prestižní Ceny Jindřicha Chalupeckého, rád oživuje a mění prostory a vytváří v nich nové situace. Často k tomu využívá moderní technologie, díky nimž „reálnost“ situace převádí do téměř absurdní polohy. Notnou dávku nadsázky uplatnil i ve své intervenci na Anglickém nábřeží v Plzni. „Vytvořil jsem »lavičku«, která vychází z proporcí a primitivního designu reklamních laviček. Lež těchto laviček demaskuje tím, že je vůči nim pětinásobně zvětšena. Je tak umocněna skutečnost, že tyto lavičky nejsou primárně určeny k sezení, ale fungují jako reklamní nosiče. Snad na jejich pravou povahu tato dočasná instalace upozorní a pomůže tak odstranit vizuální smog z ulic,” prozradil Richard Loskot. Změnou měřítka všedního objektu a jeho umístěním do nových souvislostí Loskot nezapřel dva roky studia na mnichovské akademii v ateliéru sochařky Magdaleny Jetelové, jejíž monumentální dřevěná židle dominuje nábřeží Vltavy u pražského Muzea Kampa. Plzeňská lavička je šest metrů dlouhá, tři metry široká a přes čtyři metry vysoká.

Opěradlo lavičky Loskot opatřil nápisem Toto není lavička.“ Inspiroval se dílem belgického surrealistického malíře René Magritta Zrada obrazů. Jeden z nejdiskutovanějších obrazů moderního malířství z roku 1929 znázorňuje dýmku, pod kterou je francouzsky napsáno „Toto není dýmka.“ Stejně tak obří lavička klame rozporem mezi tím, co kolemjdoucí vidí, a čím lavička skutečně je. „Reklamní lavičky jsou jednou z nejbolestnějších nemocí českých měst. V Plzni jsou ve velkém počtu přemnoženy, shlukují se do podivných stád a napájí se na roztodivných místech. Rozhodně vás neláká se na ně posadit, zato je na ně schválně co nejlépe vidět. Svá nejlepší léta v městské prérii už mají za sebou a je to na jejich stavu znát. Město z nich nemá nic, jen domněle ušetřené prostředky za pořízení normální městské lavičky. Takhle ale městský mobiliář ve 21. století vypadat nemá. Zájem majitelů je pást tohle stádo do posledního dechu, do poslední koruny. Obří lavička je jejich zdánlivým pomníkem a snad i začátkem konce,” uvedl Václav Cinádr z iniciativy Vizuální smog v Plzni.

Doufáme, že dílo Richarda Loskota upoutá zájem širší veřejnosti o vizuální kulturu veřejného prostoru v Plzni. Přáli bychom si, aby se vedla společenská debata o kvalitě a míře reklamy a o počtu a umístění reklamních nosičů,“ řekl Petr Klíma ze spolku Pěstuj prostor.


 

Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz