Tichý odpor proti okupaci: Jak Plzeňané reagovali na příchod Wehrmachtu v březnu 1939
V první polovině března 1939 bylo okleštěné Československo zasypáno sněhem. Po Mnichovské dohodě v září 1938 čelila země politické i hospodářské krizi, přičemž krátká existence takzvané druhé republiky byla definitivně ukončena 14. března, kdy Slovensko vyhlásilo samostatnost. Během následující noci byl prezident Emil Hácha v Berlíně přinucen, aby osud našeho národa vložil do rukou německého vůdce, a tak 15. března 1939 vznikl nenáviděný Protektorát Čechy a Morava a Československo jako takové poprvé v historii zaniklo. V lidech ale národní identita nezanikla a jejich odpor k okupantům se začal projevovat tichou vzpourou, která položila základy skutečnému odboji.
Vojáci přijeli do Plzně po pravé straně silnice, večer už v opačném směru musely jezdit i tramvaje
Toho dne hned ráno začal obsazovat Wehrmacht zbytek země. Zrovna byla středa a v Plzni na náměstí Republiky měly stát stánky s trhovci. Jenže místo nich obsadili plochu pod katedrálou sv. Bartoloměje němečtí vojáci. Plzeňané nevěřícně přihlíželi. Okupační armáda s nákladními vozy, ale i koňmi zabírala strategická místa ve městě a rychle došlo i na radnici.
Kolona od západu přijížděla v protisměru, tedy na pravé straně silnic tak, jak tomu bylo zvykem v Německu. V Československu byl až do 15. března 1939 používán levostranný provoz. To se ale ještě téhož dne změnilo a v Plzni už večer jezdily na pravé straně i tramvaje.
Kyselinové atentáty a další formy tiché vzpoury
Že nastávají krušné časy bylo většině obyvatel města jasné. Armáda měla zakázán jakýkoliv odpor, ale v myslích některých vojáků se již tiše začala formovat myšlenka na tajný odboj. Začali tajně z kasáren v Plzni a v Klatovech odnášet zbraně a ukrývat je pro budoucí vzpouru. I obyčejní lidé však dávali lehkou formou protestu najevo své vlastenectví. Už v dubnu 1939 prováděli někteří studenti takzvané kyselinové atentáty. Do malých injekčních stříkaček dávali kyselinu, kterou pak potají vystřikovali třeba v tramvajích na uniformy německých okupantů.
Forem pasivního odporu se ale během protektorátu objevilo více. Běžní občané vyjadřovali tiše nesouhlas s německou expanzní politikou například bojkotem nákupu německého zboží. Lidé také navzdory zákazu a hrozbě tvrdých trestů tajně poslouchali zahraniční vysílání, zejména z Londýna a Moskvy, aby získali necenzurované informace o průběhu války.
Významnou součástí tichého odporu byla takzvaná šeptaná propaganda. Šlo o vtipy a anekdoty zesměšňující okupanty. Jak moc byla taková aktivita nebezpečná, dokazuje povídka Vyšší princip od Jana Drdy, která byla v roce 1960 zfilmována Jiřím Krejčíkem.
Když začal pasivní odpor přecházet v aktivní činnost
Ještě před válkou se ale začaly objevovat veřejné projevy národní solidarity. Významnou událostí byla například pouť na Vavřinečku u Domažlic. Na tu se 13. srpna 1939 sjely tisíce lidí. Emotivně zde vystoupil vyšehradský kanovník Bohumil Stašek. Za řeč plnou vlasteneckých projevů byl ale zatčen a odvezen do koncentračního tábora Dachau, kde přišel o oko.
Aktivní byli i dělníci v továrnách, kteří často záměrně zpomalovali výrobu, odváděli nekvalitní práci nebo prováděli drobné sabotáže, aby narušili produkci pro německou armádu.
Všech těchto forem odporu si byly nacistické úřady vědomy a reagovaly tvrdými represemi, které často vyústily v hromadné zatýkání a popravy. Například během první heydrichiády bylo popraveno 489 osob a téměř 1700 dalších bylo deportováno do koncentračních táborů. Avšak všechny tyto drobné formy vzdoru pomáhaly během těžkých časů udržovat národní identitu a připravovaly půdu pro aktivnější formy odboje. Zlo bylo nakonec poraženo, avšak tři roky po konci války dolehla na znovu sjednocené Československo další temnota.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.