Co všechno platíme v ceně energií a které položky můžeme jako zákazníci sami ovlivnit?
Otevřete obálku s ročním vyúčtováním za energie a polije vás horko ještě dřív, než otočíte kohoutkem u topení? Nejste v tom sami. Pohled na výslednou sumu umí pořádně zahýbat rodinným rozpočtem, obzvlášť když většina z nás netuší, co přesně se skrývá za tajuplnými zkratkami a kolonkami na faktuře. Pojďme rozklíčovat, kam mizí vaše peníze a jak jednoduchými kroky přinutit dodavatele, aby vám z peněženky vytahovali podstatně méně.
Při pohledu do faktury zjistíte, že se cena plošně dělí na dvě hlavní části: regulovanou a neregulovanou. Regulovanou složku každoročně stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ) a je pro všechny odběratele v daném regionu závazná. Tyto peníze putují na údržbu a rozvoj distribuční sítě, aby energie bezpečně dorazila až do vaší domácnosti. Patří sem poplatky za distribuci a platby operátorovi trhu. Tuto část ceny nemůžete změnit výběrem jiného dodavatele – je pevně dána tím, v jakém kraji žijete. U elektřiny tvoří tato položka často i více než polovinu faktury, u plynu je to zhruba pětina až čtvrtina.
To hlavní kouzlo pro naši peněženku se však skrývá v neregulované, tedy obchodní složce. To je ta část ceny, kterou si určují sami dodavatelé energií a představuje samotnou cenu za nakoupenou komoditu na burze spolu s administrativním poplatkem. Právě zde se láme chleba. Pokud jde o vytápění a ohřev vody, hlavní roli v českých domácnostech hraje zemní plyn. Cena za každou spotřebovanou kilowatthodinu se totiž u jednotlivých obchodníků liší i o desítky procent, což v ročním vyúčtování může znamenat rozdíl tisíců i desetitisíců korun.
Jasným vítězstvím pro zákazníka je v tomto směru aktivní přístup a pravidelné srovnávání trhu. Rozdíly mezi nejdražšími standardními tarify a výhodnými akvizičními ceníky pro nové klienty jsou obrovské. S tím souvisí i správná volba produktu – tedy rozhodnutí, zda cenu zafixujete na rok či dva, nebo raději zvolíte flexibilnější tarif bez závazků.
Druhým, neméně důležitým faktorem je pak samotné snížení spotřeby. Nejlevnější energie je totiž ta, kterou vůbec nespotřebujete. Vzhledem k tomu, že největší část účtu platíte za reálně odebrané množství, má každé stažení termostatu dolů okamžitý dopad na vaše výdaje. Snížení teploty v interiéru o pouhý 1 °C může přinést úsporu kolem 6 % energie. Když k tomu přidáte rozumné hospodaření s teplou vodou nebo investici do zateplení a moderního kotle, získáte nad svými účty maximální možnou kontrolu.

