Rodný dům Bohumila „Bimby“ Konečného připomíná jednoho z největších českých ilustrátorů
Skrétovou ulicí v Plzni denně projdou stovky lidí. Míří do ordinací, do práce nebo pouze spěchají kolem. Jen málokdo si ale všimne pamětní desky a nenápadné expozice ve vstupní hale lékařského domu na rohu ulice. Právě tady se totiž narodil muž, jehož kresby provázely několik generací čtenářů dobrodružné literatury. Bohumil „Bimba“ Konečný patřil k nejvýraznějším českým ilustrátorům 20. století, přesto na něj po jeho smrti téměř zapomněla i rodná Plzeň.
Dnes už to naštěstí neplatí. Ve vstupních prostorách domu si mohou návštěvníci zdarma prohlédnout panely mapující jeho život a tvorbu. Připomínají nejen mimořádný talent, ale i osud umělce, který se během života dočkal uznání jen zřídka.
Talent, který se projevil už ve škole
Bohumil Konečný se narodil 19. dubna 1918 v domě ve Skrétově ulici číslo 47. Od otce dostal přezdívku Bimba již v útlém věku. Jakmile nastoupil do školy, bylo jasné, že kreslení pro něj není jen koníčkem. Jeho talent byl natolik výjimečný, že okamžitě zaujal spolužáky i učitele. „Já chodil s Bimbou od první třídy a už tenkrát ho vodili kantoři od třídy ke třídě, aby klukům maloval na tabuli kovboje, koně, indiány. Byl to takový ideál mých klukovských let, milovali jsme společně Douglase Fairbankse a znali jsme se pak ještě na reálce,“ vzpomínal na Konečného jeho spolužák Miroslav Horníček.
Konečný později vytvořil slavnou studentskou karikaturu profesorského sboru známou kulometná rota. Po studiích na Akademii výtvarných umění v Praze začal ilustrovat časopisy i knihy. Nejvíce se proslavil ilustracemi knih Jaroslava Foglara, například Boj o první místo nebo Přístav volá, a děl Otakara Batličky. Jeho dynamické ilustrace dokázaly zachytit napětí, pohyb i atmosféru dobrodružství způsobem, který byl na svou dobu výjimečný. Právě díky nim se stal jedním z nejvýraznějších českých ilustrátorů své generace.
Předběhl svou dobu
Konečného kresby působí živě i dnes. V jeho případě nešlo jen o technickou dokonalost, ale především o schopnost vyprávět příběh jediným obrazem. Kovbojové, indiáni, dobrodruzi, letadla nebo divoká zvířata – všechno jako by se každou chvíli mělo dát do pohybu.
„Konečný, to byl člověk, který uměl v roce třicet sedm nebo třicet osm to, co dnes v Americe umí sotva pár desítek malířů. Byl neporovnatelný s čímkoliv. Tento Bohumil Konečný, zcela zapomenut a za života neuznán, byl absolutní génius, který už jen tak nebude. To, co umím, mě naučil on,“ napsal Kája Saudek o jeho umu a osobnosti.
Konečný vytvářel vedle knižních ilustrací reklamní plakáty, komiksy, obálky knih a stavebnic. Jeho práce ovlivnila řadu dalších výtvarníků a dodnes bývá označován za jednoho z průkopníků české dobrodružné ilustrace.
Když slávu sklidil někdo jiný
Život Bohumila Konečného ale nebyl příběhem o úspěchu. Po roce 1948 přišel o velkou část zakázek a postupně se vytratil z veřejného prostoru. Přesto dál kreslil a tvořil, často bez většího uznání.
Jednou z nejpodivnějších kapitol jeho života se stal příběh spojený s přítelem Petrem Sadeckým. Ten po emigraci do západního Německa použil bez Konečného vědomí jeho ilustrace při vydávání knih Karla Maye. Kresby přitom vyšly pod cizím jménem, takže čtenáři netušili, kdo je jejich skutečným autorem.
Ještě větší pozornost vzbudila aféra kolem komiksové hrdinky Amazony. Sadecký z ní vytvořil postavu Octobrianu, kterou na Západě vydával za dílo tajného sovětského undergroundu. Z mystifikace se stal mezinárodní fenomén. O komiksu se psalo po celém světě, postavu obdivoval mimo jiné David Bowie a dodnes se objevuje v komiksové historii. Skutečný autor výtvarné podoby, Bohumil Konečný, z ní však dlouhá léta neměl jakýkoliv prospěch. Právě tato událost patří k nejznámějším případům, kdy autor svého díla dlouhá léta nedostal uznání, které mu náleželo.
Po aféře s Amazonou se navíc novináři i vydavatelé v době normalizace začali Konečného obávat a jeho kresby přestali otiskovat. Na výjimečného ilustrátora se tak postupně zapomínalo.
Návrat domů
Když Bohumil Konečný v lednu 1990 zemřel, znal jeho jméno už jen úzký okruh obdivovatelů. O to větší význam má práce lidí, kteří se rozhodli jeho odkaz znovu připomenout.
Obrovský podíl na tom má plzeňský pedagog, historik a badatel Jan Hosnedl. Díky jeho dlouholetému pátrání vznikla monografie i dokumentární film. V Plzni i Praze se uskutečnilo několik výstav věnovaných jeho dílu. Právě jeho zásluhou se jméno Bohumila Konečného postupně vrací tam, kam patří.
V roce 2021 byla na Konečného rodném domě odhalena pamětní deska a ve vstupní hale a v okolí schodišť vznikla malá stálá expozice. Není velká ani okázalá. Přesto dokáže během několika minut připomenout, že z Plzně pocházel člověk, jehož ilustrace formovaly podobu české dobrodružné literatury.
Stojí za krátkou zastávku
Expozice ve Skrétově ulici číslo 47 je volně přístupná v otevíracích hodinách lékařského domu. Její prohlídka zabere jen několik minut. Přesto může být pro mnoho Plzeňanů překvapením. Ukazuje totiž, že některé mimořádné příběhy neleží za zdmi velkých muzeí. Někdy se skrývají v domě, kolem kterého denně chodíme, aniž bychom tušili, jak významná osobnost v něm kdysi vyrůstala.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.