Nezranitelní muži z Brd. Tajemní fextové měli přežít i vlastní popravu
Na starých cestách mezi lesy a zapomenutými vesnicemi na Plzeňsku se kdysi vyprávěly příběhy, které znějí jako z dobrodružného románu. Mluvilo se o mužích, do nichž se dalo střílet, a přesto dál stáli. Říkalo se jim fextové.
V mnoha obcích na území jihozápadních Brd v okolí Trokavce, Štítova či Skořic se ještě v 19. století tradovalo, že mezi lidmi žijí bytosti s nadpřirozenou schopností přežít střelbu či bodnutí. Tyto postavy se objevují v lidových pověstech Plzeňska a dodnes patří k nejpodivnějším legendám regionu. Podobné báchorky bylo možné slýchávat také ve východních Čechách.
Fextové byli lidé, kteří už jednou zemřeli
Podle starých vyprávění mohl být fext člověk s kouzelnou mocí. Ta mohla být vrozená, což se dalo po porodu poznat podle takzvané košilky – neporušeného plodového obalu. „Někde se i říkávalo, že fexti jsou oživlé mrtvoly, na nichž ovšem není znát, že již jednou zemřely,“ vysvětluje publikace Pověsti z míst tajemných i kouzelných s tím, že v tomto případě jde až o pozdější názor formovaný hrůzostrašnými příběhy z lidových kalendářů.
Často byl ale fext především voják. Člověk, jenž prošel válkou, přežil několik bojů či zázračně vyvázl z bitvy, byl někdy lidem podezřelý a domnívali se, že má magické schopnosti. Taková představa měla v dobách konfliktů, především během třicetileté války (1618 – 1648), velkou přitažlivost. Vojáci i odvedenci si na základě báchorek mnohdy kupovali od potulných podivínů ochranné talismany, takzvané „cedule fextové“ a věřili, že je ochrání před kulkami. Tento zvyk přežil staletí a lze jej vystopovat ještě na počátku první světové války. Mladíci pak rychle pochopili, že naletěli, když viděli umírat své kamarády s cedulkami na krku.
Historici dnes upozorňují, že představa fextů sice vznikala v období válek, kdy se lidé snažili vysvětlit neuvěřitelné přežití některých bojovníků, ale v krajině plné hlubokých lesů a odlehlých samot si legendy rychle získaly vlastní život.
Zkouška v lese
Jedna z nejdramatičtějších pověstí se odehrává v lesích u bývalé osady Kolvín. Tam se kdysi potuloval nezaměstnaný myslivecký mládenec, který byl současně zdatným pytlákem. Měl pro strach uděláno a brzy kolem sebe shromáždil skupinu nebezpečných pytláků, jež pána lesa přiváděla k šílenství.
Na pytláky měl spadeno nový mladý hajný. Netrvalo dlouho a aktivní myslivec se brzy pytlácké skupině dostal na stopu a nebojácného tuláka přistihl přímo při činu. V okamžiku, kdy vyvrhoval krásnou srnu, na něj vypálil ránu z brokovnice. Muž se ale narovnal a nožem, jímž boural srnu, si začal vyjímat z těla broky. Poté je hajnému ukázal v dlani. Ten na nic nečekal a utekl. Poznal, že měl tu čest s fextem.
Hajný se nechal přeložit jinam a pytláci v brdských lesích řádili dál, dokud na ně nebyli povoláni vojáci. Těm se skutečně bandu s fextem v čele podařilo lapit. Rozsudek pro vůdce pytláků byl rychlý a jasný – oprátka. Jenže jak zbavit fexta života? Jednou se prý přetrhl provaz, podruhé se rozvázala oprátka a potřetí praskla konstrukce šibenice.
Kat tehdy nechal fexta vysvléci donaha a z krku mu strhl pergamen na provázku. Tím jej zbavil kouzla a poté jej bez problémů poslal na onen svět.
Strach i fascinace
Podobné příběhy se v regionu šířily po generace. Lidé se fextů báli, ale zároveň je obdivovali. Představovali symbol nezničitelnosti v době, kdy smrt na bojišti byla každodenní realitou.
Z dnešního pohledu je pravděpodobné, že šlo o směs skutečných událostí, přehánění a lidové fantazie. Voják, který přežil několik bitev, mohl být považován za člověka s nadpřirozenou ochranou. V prostředí izolovaných vesnic se pak z takového příběhu rychle stala legenda.
Dnes už se samozřejmě nikdo nedomnívá, že by po lesích Brd chodili muži odolní vůči kulkám. Přesto mají tyto příběhy své místo v regionální historii. Ukazují, jak silně lidé reagovali na strach z války a smrti a jak si pomocí legend vysvětlovali skutečnosti, jimž nerozuměli.
Pověsti o fextech jsou zároveň odkazem na dobu, kdy byl život tvrdý. V krajině, kde se střetávaly armády a kde byl les často jediným útočištěm, vznikaly příběhy, které měly dodat odvahu i naději. A právě proto se k nim vracíme i dnes, protože minulost našich předků formovala naši současnost.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.