Rotenburgský kanibal. Kontroverzní případ vraždy na vlastní přání
Lidé jsou různí. Různá jsou také jejich přání a touhy. To, co chtěli dva muži, kteří se seznámili na internetu, byly do sebe zapadající nádoby. Jeden si přál někoho zabít a tělo sníst, druhý toužil zemřít násilnou smrtí. Ke zrealizování tohoto odporného počinu nakonec skutečně došlo. Až při následném soudním líčení vyšlo najevo, že kanibalismus ale v dané zemi zakázaný de facto není.
Armin Meiwes. Jméno tisíckrát skloňované
Budoucí vyšinutý kanibal se narodil 1. prosince 1961 v německém Essenu. Po celé své mládí se údajně cítil být osamělý, neboť otec rodinu opustil a matka byla silně dominantní a citově nepřístupná. Toužil tak po spřízněné duši, po bratrovi. Toho si nakonec vytvořil ve své hlavě a postupně se s ním dělil o násilné vize, mimo jiné o to, jak rád by snědl své spolužáky, aby s ním zůstali navždy. Z pohádek nejvíce miloval tu o Jeníčkovi a Mařence, byl jí až posedlý. A to především pasáží, kde má Jeníček vlézt do pece. Už to byly nenápadné známky toho, že z něj zřejmě psychicky vyrovnaný muž nevyroste.
Správný chlápek od vedle
Nicméně pro své okolí byl vcelku normálním, slušným člověkem, dobrým sousedem i kolegou. Jenže to byla jen póza, která se psychicky labilním lidem často daří udržet dlouhé roky nebo i celý život.
Žil v malém městě v německém Rotenburgu ve vlastním domě. Byť byl spíše introvert, udržoval více méně běžné sociální vazby, stýkal se s lidmi, účastnil se různých akcí, měl docela dobré místo na poli informačních technologií. Doma pak ale v nočních hodinách naplňoval ve svých představách přání největší. Zabít a sníst člověka.
Když do sebe zvrácené představy zapadnou
Dlouho zůstal Meiwes jen u své fantazie. To se změnilo v roce 2000. Na stránkách, zabývajících se násilím, kanibalismem a sexuální tématikou, vydal inzerát: „Hledám mladého dobře stavěného muže na porážku“. Nikdo z účastníků skupiny však neupozornil policii, nikdo nebyl obsahem sdělení zděšen. Naopak, ozvala se mu řada uchazečů.
Všichni však v různých fázích příprav či samotné realizace od dohody ustoupili. Jeden muž už doslova ležel na stole, když si svoji vraždu rozmyslel. Meiwes to respektoval a dotyčného nechal být. Až třiačtyřicetiletý Bernard Jürgen Armando Brandes, manažer společnosti Siemens AG, se ukázal jako „ten pravý“. Byli téměř stejně staří, oba bisexuálové přiklánějící se spíše k mužské společnosti, a oba až moc divní.
Zatímco Meiwes chtěl někoho zavraždit a ochutnat jeho maso, Brandes byl psychicky nemocný s řadou sexuálních úchylek a sklony k sebepoškozování. Celé dny si vyměňovali e-maily, jak vše provedou. 9. března 2001 zazvonil Brandes u dveří svého vytouženého trýznitele.
Vrah Meiwes (vlevo) a oběť Brandes (vpravo):
Tak trochu silná káva
Co se dělo v následujících hodinách je příběh pro silné nátury. Muži se spolu pomilovali a pak bez okolků přistoupili k dohodnutému postupu. Meiwes svoji oběť omámil léky a alkoholem a následně odřízl penis. Brandese to neuspokojovalo zcela, on si totiž přál, aby mu bylo jeho přirození ukousnuto. To se ale ukázalo být nezrealizovatelné. Podobně jako snězení penisu zasyrova, orgán byl příliš „žvýkací“. Proto jej Meiwes usmažil na pánvi. Jenže maso připálil, a tak ani jeden z mužů tuto „delikatesu“ neochutnal, jakkoliv jiné zdroje nadšeně šíří, že ke společnému hodování došlo.
Brandes silně krvácel, a tak byl přenesen do vany. Zde si umírání „užíval“ přes deset hodin. Pak Meiwes rozhodl, že už je na čase, tělo přesunul do speciální místnosti, a zde svoji dobrovolnou oběť podřízl. Následně mrtvolu umístil na hák a začal odřezávat kusy masa a tkání. Nakonec se pokusil i rozemlít kosti a udělat z nich mouku.
Na ostatcích si pochutnával několik měsíců. Aby se maso nezkazilo, umístil jej do mrazáku vedle několika balení pizzy. Na sklonku roku 2002 ale udělal chybu, vydal nový inzerát. Tentokrát na něj však upozornil vysokoškolský student a ke dveřím Meiwesova domu zamířila pro změnu policie. To, co našli, stačilo na okamžité zatčení. Zbytky lidského těla a nahrávka, obsahující popravu i zvrhlé rozhovory mezi oběma muži, zvedli žaludek nejednomu členovi poroty.
Zločin nebo dohoda?
Ve společnosti se objevily otázky. Jak to, že právní systém kanibalismus jasně nezakazuje? Šlo o vraždu, když si oběť smrt přála? Ve druhém případě soud nakonec rozhodl, že ano. A to mimo jiné proto, že v době vraždy byl už Brandes pod vlivem omamných látek a jeho rozhodovací schopnosti tím byly značně sníženy. Navíc se Meiwes, dle psychologického posudku, nejevil být osobou, u níž by někdy mohlo dojít k efektivní nápravě. Konečný verdikt tedy zněl doživotí.
Příběh inspiroval řadu scénáristů či hudebníků. Například zpěvákovi Marilynu Mansonovi přišel tento čin jako romantický akt sblížení.
Osvícený nebo zvrácený?
Od svého zatčení je Meiwes vegetariánem a zastáncem ekologické Strany zelených. Po své oběti prý „podědil“ výbornou znalost anglického jazyka. Tou údajně do zkonzumování Brandesova těla nedisponoval.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).