Touha po domovině překoná i smrt? Podivný návrat Charlese Coghlana
Místo našeho původního domova pro většinu z nás navždy zůstane významným. Vracíme se sem a s nostalgií vzpomínáme na prožitá léta. Cítíme se být s ním niterně spjatí. Existuje případ muže, který zemřel tisíce kilometrů od svého milovaného bydliště, ale jeho tělo se za podivných okolností dostalo zpět k domovu.
Umělec tělem i duší
Rodištěm Charlese Francise Coghlana (1842 – 1899) byla Paříž. Nicméně jako svůj domov nazýval Ostrov prince Edwarda na pobřeží Kanady. Měl být právníkem, tak si to přáli rodiče. Ale jako u mnohých dětí s budoucností načrtnutou již od narození, i on se od plánu matky a otce odchýlil. Stal se dramatikem a především hercem. Profese jej zcela naplňovala. Svůj domov miloval, na svém ranči prožil šťastná léta, ale z důvodu prosazení své kariéry začal cestovat.
Věštba, která mu ležela v hlavě
Jeho rozhodnutí stát se hercem se ukázalo jako správné. Stala se z něj známá a úspěšná osobnost herecké branže. Jednoho dne se rozhodl navštívit cikánskou věštkyni. Ta mu předpověděla něco, co jej dlouhé roky sužovalo. „Zemřete na vrcholu slávy a nenajdete klid, dokud se nevrátíte domů“, zněla její vize. Jak si to vysvětlit? Vždyť to nedává smysl, tápal.
O podivné věštbě hovořil s mnoha přáteli. Ti jí však nepřikládali sebemenší váhu. Uklidňovali jeho zděšené myšlenky tím, že šlo jen o podvodnici, kterých jsou na poli takovýchto předpovědí spousty. S dobrou vírou jej nabádali k tomu, aby na toto podivné proroctví zapomněl. Pak však přišla řada racionálně těžko vysvětlitelných okolností, které i je přiměly polemizovat.
Smrt a podivuhodná cesta zpět domů
Stalo se to nečekaně, ve věku pouhých 57 let z ničeho nic ochuravěl, postihl jej zánět žaludeční sliznice. Smrt přišla záhy, Coghlan zemřel 27. listopadu roku 1899 na komplikace v důsledku své choroby. V té době z pracovních důvodů pobýval v texaském Galvestonu. Měl tu sehrát další ze svých hojně navštěvovaných hereckých koncertů. Ano, skutečně byl na vrcholu své kariéry, jeho jméno znali diváci na obou stranách Atlantiku, vystoupil dokonce na newyorském Broadwayi.
Na ona divadelní prkna, která znamenají svět, už však nevstoupil, místo toho bylo jeho mrtvé tělo uloženo do rakve a pohřbeno na místním hřbitově. Zde skoro rok odpočívalo. Zřejmě neklidně, neboť následné události prý rakev s jeho ostatky daly do pohybu a dopravily domů.
Na podzim roku 1900 Galveston zasáhl mohutný hurikán. Ten ničil krajinu, obydlí, nevyhnul se ani zdejšímu hřbitovu. Voda rozmočila zem, ze které tak vyplavaly mnohé rakve. A některé z nich unesl proud na širé moře. Jednou z těchto posmrtných truhel byla i ta Coghlanova. Její následná cesta však děsí.
Zatímco většina rakví se jen bezcílně houpala na vodní hladině, ta s ostatky známého herce měla být stržena proudem a začala její dlouhá pouť. Na hladině u východního pobřeží Kanady svoji cestu dokončila. Zde totiž leží Ostrov prince Edwarda. V říjnu 1908 zde posmrtnou schránku nalezl místní rybář. Sám nevěděl, co si myslet, ukázal tak svůj objev dalším obyvatelům. Zjištění to bylo dozajista šokující. Charles Coghlan se nakonec přeci jen dočkal své domoviny. Skutečnost, že se jedná o jeho ostatky, potvrdila destička s jeho jménem, připevněná na rakvi.
Mělo se jednat o jednu z nejpodivuhodnějších záhad, jak stručně shrnul americký záhadolog Frank Edwards. „Konečně se tedy vrátil domů… přesně tak, jak mu to před mnoha lety prorokovala neznámá cikánka,“ dodal.
Pravda?
Těžko říci. Příběh měl své horlivé zastánce, jako právě F. Edwardse, který věřil, že ať už se jednalo o jev náhodný nebo cílený a věštbou posvěcený, je to historka pravdivá.
Jenže na povrch vyplavaly i silné spekulace. Celá story měla být fantastickým výmyslem reportéra z časopisu The New York Times Roberta L. Ripleyho. Ten, zřejmě v touze po trháku, který by se stal nejčtenějším ve státech, měl tímto prokázat nejen své novinářské kvality, nýbrž i bujnou fantazii.
Obě verze měly své příznivce a i dnes je na každém, zda se přikloní k báchorce zázračné nebo k té čistě pragmatické.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).