Foto: E. Luxero, Flickr

Anton Szandor LaVey opovrhoval tradicí a pořádal černé mše plné orgií

Kontroverzních náboženských hnutí je mnoho. Jako přímý protipól většinově přijímaného křesťanství se však nejvíce jeví děs nahánějící satanismus, což je dost široký pojem. Ve druhé polovině dvacátého století přišel s osobním výkladem jeden muž. Jmenoval se LaVey a navázal na tradici přírodních sil i lidských pudů. Sloužil mše, které k chlípnosti neměly daleko.

Satanismus zjednodušeně

Vysvětlit plný význam tohoto fenoménu je otázkou pro odborné kruhy či zasvěcené zájemce. Ve svém historickém kontextu se nejčastěji vyskytoval jako hnutí, které nepřijímá či dokonce přímo napadá křesťanskou nauku a hodnoty. Nejčastěji nesouhlasí s omezováním lidských tužeb a nastavením člověka, jakožto oběti vlastní víry.

Jakkoli je důvěra v existenci sil temna stará jako lidstvo samo, až uvolněná atmosféra osvícenského 18. století zásadně změnila většinově negativní postoj vůči individualismu osobnímu i náboženskému. Lidé toužili po svobodě, nikoliv po omezeních. Mnozí chtěli experimentovat a satanistický okultismus nabízel a umožňoval, co žádali. Individualitu nabízely například tzv. Kluby pekelného ohně, v nichž byl dáván průchod spontánnosti, excesům a sexuálním hrátkám. Ďábel zde byl uctíván jako zprostředkovatel těchto slastných neřestí.

ztracený ráj
Ztracený ráj. Zdroj: Volné dílo

LaVey a jeho služba temnu

Narodil se jako Howard Stanton Levey v dubnu 1930 v Chicagu. Prožil toho poměrně dost, od mladých let měl sklon k mysticismu. Zlo v něm neevokovalo strach, ale výzvu. V cirkusu krotil lvy, v lunaparku se prohlašoval za hypnotizéra i kouzelníka. V jednadvaceti letech se neštěstí lidského bytí rozhodl o něco přiblížit. Vystudoval kriminologii a stal se fotografem u policie. A právě zde, když den za dnem fotil oběti násilí, když viděl, že dobří lidé často končí tragicky, zrodila se u něj averze vůči tradičnímu pojetí víry, která zlo omlouvá jako vůli shůry.

Začal se tedy zajímat o magii ve svém temném pojetí. Coby svoji prvotinu založil nejprve Magický Kruh, roku 1966 pak vznikla dodnes známá Satanská církev. V ní učil, že život není o odříkávání a vysmíval se náboženstvím, která odsuzují člověka za jeho přirozené živočišné pudy. LaVey naopak hlásal uspokojování tužeb, víru především v sebe sama, neobětovat se společnosti ani svému bohu, slibujícímu život po životě za lidské utrpení. Hlásal si život užívat, ne přežívat s odkazem na vyšší hodnoty. Jak sám pronesl: „Je to náboženství světské a živočišné, náboženství těla.

Satan v jeho pojetí představoval hybný faktor v přírodě. To on volá po revoltě, pokroku a nabízí člověku absolutní svobodu i moc skrze magické rituály. Magie pak byla chápána jako příroda sama, jen v souladu s přírodou se dá uspět. Proč si tedy odpírat od přírody dané tužby?

černá mše
Černá mše na osvícenské ilustraci. Zdroj: Volné dílo

Černé mše na pomezí porna

I v LaVeyově církvi se pořádaly mše k uctění svého pána. Vzhledem k opozici ke křesťanství a naopak v korespondenci s pudovou volností byla tato setkání peprná a sexuální rituály se staly běžnou praxí.

Na oltáři s černými svícemi a satanskými symboly měla údajně ležet obnažená žena, kněžka. Kněz, rovněž nahý, na ní v závěru mše vykonal před přítomnými sexuální akt. Tímto spojením měly být zlé síly velebeny. K souloži prý docházelo i mezi ostatními. To lze dozajista trefně nazvat jako „semeniště hříchu“, což muselo pána temnot skutečně potěšit.

Nutno ale podotknout, že i přes silně nekonvenční potenciál černých mší v LaVeyově podání, hraničící s pornografickými orgiemi, bylo tělo využíváno k uctění nadpřirozených sil dávno před ním. Už některé gnostické sekty toto praktikovaly, před nimi třeba přírodní náboženství, která věřila, že stykem kněžky s mužem si zajistí úrodu. A tak by šlo pokračovat.

Zdroje: J. Veselý: Satanismus; M. Nakonečný: Magie v historii, teorii a praxi



Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz