Ilustrační obrázek

Jak to dopadne, když kat propadne alkoholu

Práce kata byla v minulosti velice obtížná. Člověk, který ukončoval životy odsouzených, se musel stranit společnosti, která jej nebrala jako sobě rovného. Musel žít za městskými hradbami a čím méně se hrdelní právo vykonávalo, tím se paradoxně zhoršovalo jeho postavení. Není divu, že mělo mnoho katů v minulosti psychické problémy a propadali alkoholu.

Obětí vlastního povolání se stal i poslední plzeňský kat Matěj Kaiser. Po skonu svého předchůdce z rodu Hussů jako jediný projevil v roce 1813 zájem o řemeslo. Hrdelní právo mělo v Plzni dlouhou tradici. Město jej získalo krátce po svém založení, ale povolání kata nikdy nemělo na růžích ustláno. Jakýsi věhlas řemesla v průběhu staletí vyprchal, spíše vyčpěl.

Matěj Kaiser. Nečistý člověk, který uměl léčit zvířata i lidi

Kati bydleli v domech, které nesměly mít zdi společné se sousedním domem, v hospodě sedávali sami v koutku na třínohé židli a pili ze sklenice bez ucha. Do kostela kat mohl, ale jako nečistý člověk směl sedávat pouze v oddělené lavici. Lidé jimi opovrhovali, ale v koutku duše s nimi mnozí soucítili a vyhledávali je, mnoho z nich totiž bylo schopnými léčiteli, kteří se vyznali v anatomii. Poslední plzeňský kat prý uměl výborně léčit zvířata, ale i lidi. Uměl napravit vymknuté klouby, doléčoval zlomeniny a vyznal se v bylinách.

Hlavní činností katů bylo samozřejmě popravování hříšníků, ale na konci středověku razantně ubylo odsouzených k trestu smrti. Kat se tak stával současně i pohodným, jehož úkolem bylo zakopávání mršin, odchytávání potulujících se psů a udržování čistoty města. Matěj Kaiser byl katem téměř dvacet let, ale nejvyšší trest vykonal pouze čtyřikrát. Všechny popravy však víceméně zpackal. Správně provedená poprava měla odsouzence rychle sprovodit ze světa a navíc s sebou nesla jisté úřední povinnosti. Kaiser ale funkci vykonával tak špatně, že utrpení trestance nejenže prodlužoval, ale přihlížející, kterých nikdy nebylo málo, pozorovali nečekaně děsivé divadlo. Je téměř jisté, že Kaiser popravy vykonával opilý.

Poslední zpackaná poprava. Odsouzený musel být doškrcen

Největším fiaskem byla poslední poprava jakéhosi vraha. Kaiser si počínal tak neobratně, že nedokázal odsouzeného zabít, a tak jej raději doškrtil. Po této blamáži už raději Kaisera vedení města k ničemu nepustilo. Po katově smrti v roce 1831 se o jeho místo zajímal jeho syn, ale marně, místo popravčího bylo zrušeno a plzeňští úředníci si na popravy najímali prověřené katy z jiných krajů.

Matěj Kaiser žil stejně jako jeho předchůdci v katovně nedaleko hradeb. Dnes byste toto místo hledali marně, protože je zastavěno. Kdysi byla ale mezi ulicemi Solní a Veleslavínova malá slepá ulička, kterou lidé nazývali “Katovská”. Příbytek posledního popravčího byl stržen až v roce 1854, poté zanikla i ulička. Popraviště se šibenicí se nacházelo daleko za branami Plzně, dnes je v těchto místech pivovar.

Jak se zrodil andělíček pro štěstí

Z dějin plzeňského hrdelního práva je známá historka, která se váže k roku 1739, kdy si Dorota Hussová, dcera plzeňského kata Jana Hussa, brala za manžela kata Jakuba Ohnesorga. Kati ale nesměli před oltář kostela svatého Bartoloměje, a tak jej během sňatku zastupoval jiný muž. Ohnesorg mezitím klečel u kostela a modlil se. Mnoho lidí jej pozorovalo a podle jejich výpovědí se kat po modlitbě přidržel jednoho z andělů na mříži kostela. Pověrčiví lidé důvěřovali léčitelským schopnostem popravčích a na andělíčka začali také sahat, což údajně přineslo daným lidem štěstí, a tak se zrodil “Vošahlík”. Je jím jedenáctý andělíček na kované mříži a během staletí jej do dlaně přitisklo tolik lidí, že je na první pohled snadno poznat. Plzeňanům údajně přináší štěstí dodnes.

Zdroje: P. Mazný, V. Krátký – 100 zajímavostí ze staré Plzně; Archiv Města Plzně; J. Schiebl – Plzeňský pitaval




Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz