Černá smrt je tu s námi stále. Rozdíl je, že se umíme bránit
Černá smrt byla naprosto zničující globální epidemií moru, jež zasáhla Evropu a Asii v polovině 14. století. Mor dorazil do Evropy v říjnu roku 1347 ve chvíli, když do přístavu města Messina na Sicílii vplulo 12 lodí vracejících se z Černého moře. Lidé čekající na lodě se stali svědky hrůzostrašného výjevu, většina námořníků z lodí už tou dobou nežila. Zbývající přeživší měli na tělech mokvající černé vředy, z nichž vytékala krev a hnis. Na jakékoliv opatření bylo v tuto chvíli pozdě. Během následujících pěti let zabila černá smrt více než 20 milionů lidí v Evropě, což byla téměř jedna třetina tehdejší populace.
Kde se vzala černá smrt?
Před připlutím těchto lodí smrti slyšelo mnoho Evropanů zvěsti o velkém moru vyskytujícím se na obchodních trasách mezi Blízkým a Dálným východem. Na počátku 40. let 14. století nákaza udeřila také v Číně, Indii, Persii, Sýrii a Egyptě. Má se za to, že mor vznikl v Asii před více než 2000 lety a pravděpodobně se také rozšířil díky obchodu mezi zeměmi. Ovšem nedávné studie ukazují, že patogen, jež byl zodpovědný za vznik černé smrti, možná existoval v Evropě již 3000 let př. n. l.
Příznaky onemocnění
Evropané na takovouto epidemii opravdu připraveni nebyli. Giovanni Boccaccio popsal příznaky moru jako otoky ve slabinách nebo v podpaží, někdy velikosti jablka a jindy zase vejce. Těmto projevům se začalo říkat morové vředy. Tekla z nich krev a hnis, následovalo je několik nepříjemných příznaků, jako například horečka, zimnice, zvracení, průjem, bolesti a nedlouho poté smrt.

Mor totiž zasahuje lymfatický systém člověka, čímž způsobí otoky lymfatických uzlin. Pokud je tento stav neléčený, infekce se může začít šířit do krve nebo plic.
K nákaze docházelo až děsivě snadno, stačilo se dotknout oblečení nemocného. Navíc časové rozpětí mezi prvními příznaky a smrtí nebylo příliš velké, mohlo se stát, že nakažený šel večer spát jako zdravý člověk a ráno se už neprobudil.
Boj s černou smrtí
V minulosti nikdo nevěděl, jakým způsobem přesně nemoc funguje a jak zamezit jejímu přenosu. Podle jednoho doktora se prý mor šířil únikem duše z očí nemocného, jež zachytila pohled jiného, nedaleko stojícího, zdravého člověka. Lékaři také spoléhali na klasiku tehdejšího lékařství zahrnující pouštění žilou, propichování vředů, či pálení aromatických bylinek nebo koupele v octové a růžové vodě.

Mezitím se zdraví lidé snažili vyhnout nákaze všemi silami. Lékaři často odmítali navštěvovat pacienty, kněží nechtěli dávat poslední pomazání a obchodníci raději své obchody pozavírali. Spousta lidí se také snažila zachránit útěkem mimo města, ovšem ani tam nebyli úplně v bezpečí. Mor totiž napadal krávy, ovce, kozy, prasata a kuřata.
V současnosti si naštěstí poradit umíme
Mor je způsoben bakterií yersinia pestis. Vyvinula se před několika tisíci lety z původní yersinia pseudotuberculosis. V historii se odehrály tři velké morové epidemie, poslední z nich na začátku 19. století. Mor se už v Evropě nevyskytuje přes půl století, ale můžeme se s ním stále setkat v Americe, Africe nebo Asii. Každý rok je nahlášeno několik tisíc případů.

V přírodě jsou přenašeči hlavně hlodavci. Mezi nimi se mor šíří nejčastěji kousnutím od nakažených blech. Tímto způsobem se mohou nakazit také lidé. Přenos z člověka na člověka je výjimečný, může se vyskytnout, pokud lidé žijí v přítomnosti opravdu velkého počtu blech. Případně se člověk může nakazit pozřením infikovaného masa. V případě plicního moru se přenos uskutečňuje vdechnutím infikovaných kapének. Lidé s plicním morem jsou nejvíce nakažliví posledních několik hodin před smrtí, je tedy opravdu nutné dodržovat karanténní opatření, jinak se situace může vymknout kontrole.
Mor je v současnosti naštěstí možné léčit antibiotiky, streptomycinem, gentamicinem nebo tetracyklinem.
Autorka se věnuje psaní různorodých článků převážně ze zahraničních zdrojů, a to od roku 2022. Mezi její oblíbená témata patří netradiční historické události, neobvyklé psychické poruchy, nové technologie nebo filmové události.