Nemilosrdná evoluce, lidská ruka nebo vlastní omezení? Nejasný konec mamutů

Byli to velikáni doby ledové. Jejich statná těla se toulala krajinou a tiše spásala její dary. Jíst však chtěli i lidé, a tak mamuty zabíjeli. Že by však pralidé byli až tak zdatnými lovci a nenasytnými konzumenty, že by stáli za vyvražděním všech mamutů, však není pravděpodobné. Daleko logičtěji se tváří teorie spojující několik okolností, vedoucích k jejich vyhynutí.

Příbuzný dnešního slona s efektivními i praktickými kly

Jak samotná fyzická podobnost napovídá, mamuti byli jacísi příbuzní dnešních slonů. Jako takoví jsou řazeni do rodu z čeledi slonovitých a řádu chobotnatců. Jakkoli bývá jejich velikost nadhodnocována, ve skutečnosti byla většina druhů mamutů svojí výškou srovnatelná s dnešními slony. Byli tedy velcí, nikoliv  obrovití. Největší druhy dosahovaly výšky zhruba čtyř metrů, existovali však i mamuti trpasličí, velikostně shodní zhruba s dnešním oslem nebo mulou.

Oproti svým dnešním sloním spřízněncům byla většina mamutích druhů charakteristická hustou srstí, spadající až pod trup, stejně jako mohutnými, i více než pět metrů dlouhými kly. Obývali části Evropy, Ameriky i Asie, kde úspěšně zdolávali tehdy nehostinné časy doby ledové. Poté však, odlišně dle lokalit, přesto ale s konečným totálním vymizením, začalo jejich rasové inferno.

Konec doby ledové, konec celé řady živočichů

Drastické vymírání mamutí populace bylo patrné ve dvou vlnách, přičemž ta novodobější, datovaná do doby zhruba 12 až 10 tisíc let zpět, se jim stala osudnou. V té době skončila tehdy poslední doba ledová, časy zlé, kterým však mamuti přivykli. Nyní však přicházely změny. Došlo k výraznému oteplení, odlišným srážkovým úhrnům a celkovým změnám klimatu, se kterými se nedokázala vypořádat celá řada zvířecích druhů, jako například srstnatí nosorožci, šavlozubí tygři a další. Během několika tisíc let přírodních změn prokazatelně vymizelo minimálně pět druhů velkých savců a celá řada šelem. Ledovce postupně ustoupily a tundry se změnily v mohutné husté lesy. Prostředí jakoby už s těmito velkými tvory nepočítalo.

Devastující zásah člověka

Pravdou zůstává, že lidé zkrátka lovili. Především menší, snáze dostupnou zvěř, nicméně velké zvíře nasytilo víc krků a bylo dobrou vizitkou kmenových lovců. Lidé využívali, co se dalo, maso, kůži i kly. Ulovení mamuti tedy nebyli jen na jídlo, ale co se nesnědlo, použilo se ke stavbě obydlí nebo k výrobě rituálních či ozdobných předmětů.

Nejen lovem lidé mamuty pozvolna odsuzovali k zániku. Už tehdy se nechovali zrovna ekologicky, a tak porůznu poškozovali ekosystém a narušovali jejich biotopy. Brali mamutům životní prostor.

Evoluce už je zkrátka nechtěla?

Ani to však není vše, mamuti skomírali, ale bylo potřeba ještě další okolnosti k jejich vyhubení. Dle poznatků švédských vědců se u mamutů v průběhu staletí začaly ztrácet pro život důležité genetické předpoklady. Jejich geny byly údajně narušeny, a tak tato nechytrá zvířata ztratila i své přirozené pudy, které je chránily před okolním nebezpečím a udržovaly jejich vlastní existenční potenciál. Poslední ránu mamutům pravděpodobně zasadila sama evoluce, pro niž byli tito velcí, neohrabaní tvorové něčím, co už bylo zkrátka nadbytečné.

Čím menší, tím lepší?

Teorií jejich vyhynutí je samozřejmě víc, žádná však není a dnes už zřejmě ani nemůže být stoprocentně podložena. Skutečností tak zůstává především to, že velikost a síla nejsou ve vývoji ekosystému planety tím směrodatným. Tisíciletá budoucnost naopak přeje nejrůznějším mikroorganismům, jejichž odolnost přesahuje fyzické i genetické možnosti nás savců.

Galerie:

Mamut měl i pět metrů dlouhé kly
Úvodní malba: Charles R. Knight