Snímky erotické i vražedné. Harvey Glatman, alias krysa, rád fotil i zabíjel
Byl dalším z celé řady vyšinutých násilníků, kteří nejsilnější emoce cítí právě při ubližování druhým. Od malička byl divný, s přibývajícím věkem se to jen zhoršovalo. Harvey Glatman si hrál na fotografa. Jeho portréty byly plné nahoty, ale především lidského ponížení a utrpení.
Snaživý, ale asociální
Glatman se narodil roku 1927 v americkém New Yorku. Jeho dětství se neslo v duchu častého výsměchu a ponižování. Měl totiž velké uši a koňské zuby, čímž lákal pozornost svých vrstevníků. Říkali mu „krysa“. A tak se stranil a uzavíral sám do sebe. Ve škole byl pilným a bystrým žákem. Doma ale, když si myslel, že se nikdo nedívá, se začínal projevovat čím dál tím víc podivně.
Rodiče si začali všímat jeho ostrých změn nálad, zalykal se smíchy či propadal v záchvaty pláče bez zjevné příčiny. Emoce nedokázal prožívat jako jiní. Brzy však zjistil, že obrovský příval potěšení a vzrušení pociťuje při sadomasochistických činnostech. Násilí spojené se sexualitou v něm vyvolávalo pocity slastné agonie. První z obětí jeho zvrácenosti byl on sám. A tak si například na přirození utahoval provázek nebo se škrtil. Rodiče vypozorovali i tuto výstřednost a vzali chlapce k odborníkovi. Ten je uklidnil tím, že se jedná jen o jakési přechodné období.
Přechodné období se protáhlo na celý život
Jenže roky běžely, chlapec dospíval v muže, ale jeho bizarní povaha se neměnila. Neřestí však přibývalo. Vyvinul se u něj nelegální nešvar. Za účelem vzrušení a adrenalinu se po nocích vloupával do cizích domovů a pozoroval, jak jeho majitelé klidně spí. Jenže pokojné oddechování jej nenaplňovalo zcela. Svůj zlozvyk tedy upravil. Začal se vloupávat do domovů pěkných dívek a žen, které si předtím vyhlédl. Následně vyděšené oběti svázal a hladil, k sexuálnímu styku však zatím nepřistupoval. A tak po tomto „mazlícím aktu“ zase odešel.
Postupem času se přeorientoval na ještě nebezpečnější koníček. Vyhlídnuté oběti začal unášet. Ani po dvou pobytech ve vězení svědomí nezpytoval. Naopak, začal vraždit.
Opravář televizorů, který se ve svém volnu věnoval morbidnímu umění
Po podmínečném propuštění, ve svých třiceti letech, se usadil v Los Angeles. Ve vězení se vyučil, byl opravářem televizních přijímačů, a tak si založil malou živnost. Po večerech a nocích se ale zase toulal. Své oběti začal lákat na fotografování. Využíval nabídek modelingových agentur, které nabízely mladá, kariéru začínající děvčata. Těm často tvrdil, že nafocené snímky následně otiskne některý časopis. A jelikož kariéra byla u mnohých dívek prioritou, ochotně a vyzývavě pózovaly i nahé.
Jeho první obětí byla mlaďounká Judy Dullová. Tu ve svém bytě svázal, roubíkem umlčel a fotil její strach. Na pomoc si vzal i pistoli, aby svoji oběť dohnal k šílenství. Když nefotil, oddával se hlazení jejího těla. U mazlení tentokrát ale nezůstalo. Judy několikrát znásilnil a následně odvezl na odlehlé místo, kde ji zavraždil. Strachy se chvějící ponížené dívce v posledních minutách života ještě sarkasticky dodal naději. Sliboval, že ji pustí. Místo toho jí obtočil provaz kolem krku a zlomil vaz. Tělo následně naaranžoval a znovu udělal pár snímků.
Své další oběti dokonce sliboval vztah. Seznámili se díky Klubu osamělých srdcí Patty Sullivanové. Na první dostaveníčko natěšenou Shirley Ann Bridgefordovou vzal na večeři. Poté ji zavezl mimo město, zneužil a uškrtil. A samozřejmě vše pořádně nafotil.
Poslední zabitou oběť, modelku Ruth Mercadovou, měl fotit v jejím bytě. Opět několik znásilnění a v divočině vražda. A další a další fotky.
Za vraždy škrcením a dušením se zadusil v plynové komoře
Díky ostražitosti a průbojnosti poslední z napadených, Lorraine Vigilové, které se podařilo z jeho spárů uprchnout, byl odhalen a dopaden. Ke všemu se přiznal, byt měl beztak plný fotek, které by jej bez váhání usvědčily.
Verdikt? Trest smrti. Devět měsíců obýval celu kalifornské věznice San Quentin, kde čekal na stanovení data popravy. Byla to údajně stejná cela, ve které byl později izolován i Charles Manson. Glatman byl zabit 18. září 1959. V plynové komoře se zadusil kyanidem sodným.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).