Život ve stínu sourozence. Jak zabránit nepříjemným pocitům žárlivosti či nedocenění u jednoho z dětí
Co člověk, to osobnost. Individualita i schopnosti každého jsou jedinečné. Sourozence spojují geny po rodičích, získávají podobné dispozice. To však v žádném případě není zárukou absolutní shody. Geny rády přeskakují a sourozence tak dokáží rozdělit co do povahy, to do inteligence i umu. A tak se stane, že jedno dítě je „úspěšnější“, než druhé. Je pak na rodičích tuto nejednotu vyrovnat správným přístupem.
Proč sourozenci nejsou stejní i přesto, že mají stejné rodiče
DNA je jakýmsi genetickým modelem, který stojí za vzhledem, ale také za rodinnými či kulturními předpoklady. Bohužel i za přenosem řady chorob.
Rozbor DNA, coby nositele genetické informace, a jeho fungování, je otázkou pro odbornou literaturu. Obecně lze DNA přirovnat k jakémusi řetězci, často podobnému spirále. Tu tvoří jednotlivé částice, tzv. nukleotidy. Velmi jednoduše řečeno, to, do jaké míry bude tento řetězec mezi sourozenci podobný, je otázkou pravděpodobnosti či spíše náhody.
Jeden úspěšný, druhý zatrpklý
Odlišnost povah, inteligence, intelektu či zručnosti, se objeví již v dětství. A tak může dojít k tomu, že zatímco jednomu dítěti jde vše samo, pro druhé jsou stejné činnosti téměř utrpením. Ve školním prostředí je pak to šikovnější mezi pedagogy chváleno. No a to méně nadané se cítí být na druhé koleji. Samo vnímá to, že jeho sourozenec je, případně byl, pokud se jedná o větší věkový rozdíl, zkrátka lepší. Tuto odlišnost může začít brát jako svoji slabost.
Pokud není pozitivně směřováno svým okolím, může dojít k dvojí reakci. Buď se dítě uzavře do sebe, stane se z něj tichý, nesebevědomý jedinec, který si tyto své vnitřní bloky ponese po zbytek života. Anebo začne „na truc“ inklinovat k rošťárnám tak, aby se zviditelnilo a ukázalo, že rovněž dokáže být v něčem dost dobré. Časem může dojít i ke kriminální činnosti. Zatímco zájem o vzdělání a pozitivní růst osobnosti klesá, dobrý pocit v kolektivu „sobě rovných“ narůstá.
Dítě je k tomuto bohužel častokrát svými vrstevníky dohnáno. Zatímco se jeho špatné školní výsledky, nebo pomalejší mentální vývoj, stávají předmětem posměchu či snad i agrese spolužáků, a bohužel někdy i vlastního sourozence, v prostředí svých „kumpánů“ se mu naopak dostává uznání přímo rostoucí se zakázanými aktivitami. V pubertě se tak přidruží alkohol, případně drogy, a cesta do pekla, či při nejmenším do kriminálu, je otevřená.
Rodiče a jejich přístup coby hlavní záchrana
Jakkoli může být méně nadané dítě v kolektivu potlačované, v prostředí domova by k žádným rozdílům v přístupu docházet nemělo. Výchova se sice musí mírně uzpůsobit každému z dětí, nikoliv ale spadnout k chvále jednoho a neustálému kritizování druhého.
Sourozenci by měli být vedeni k pocitu rovnosti a úcty k druhému. Měli by si pomáhat, nikoliv spolu soupeřit nebo se mít v nelibosti. Je na rodičích tomuto dopomoci. Zdravé pošťuchování k sourozeneckému vztahu samozřejmě patří, rodiče by však měli včas vytušit možné překročení oné dosud přijatelné hranice.
Všem dětem by se mělo dostat lásky a podpory, problémy by měly být řešeny, nikoliv dávány za vinu. Zdravé rodinné prostředí nabídne pocit bezpečí a opory. Každé z dětí má mít pocit, že je jedinečné a za své nedokonalosti by nemělo být odsuzované. Rovněž by mělo cítit, že se na svoji rodinu může spolehnout a obrátit s žádostí o pomoc. Jedině tak se může stát úspěšné.
Špatný přístup je horší než ignorace
Čeho by se rodiče měli vyvarovat? Rozhodně žádné řeči typu: „Proč prostě nemůžeš být jako tvůj bratr/tvá sestra.“ nebo „Podívej se na tatínka a na mě, ty snad ani nemůžeš být naše dítě.“ Dítě totiž ztrácí půdu pod nohama, je na scestí a potřebuje podporu, nikoliv ponižování.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).