Fredy Hirsch. Vůdčí osoba rodinného tábora v Osvětimi a světlo naděje a radosti pro terezínské děti

Jak je známo, v Osvětimi Březince (Auschwitz Birkenau) byl zřízen rodinný tábor pro vysídlené obyvatele terezínského ghetta. Jejich životní poměry byly příznivější než podmínky, jimž byli vystavováni ostatní zajatci. A tak mohl vzniknout i dětský blok, tzv. „Kinderheim“, kde se vychovatelé neúnavně snažili děti rozptýlit od vnímání těžkých podmínek, zachovat jim alespoň částečně jejich dětství a dál je vzdělávat. Přední osobností dětského bloku se stal Alfred (Fredy) Hirsch.

Fredyho životní cesta i osudné rozhodnutí

Fredy se narodil v německých Cáchách 11. února 1916 a to do židovské rodiny. Miloval sport a v dětství vstoupil do skautského hnutí. Po nástupu Hitlera k moci, a se sílící protižidovskou atmosférou, měl se svým bratrem a matkou odjet do Bolívie. Rozhodl se však zůstat. Toto rozhodnutí jeho osud zpečetilo.

Jeho postavení ve společnosti bylo více než nedobré, nebyl totiž jen Žid, byl i homosexuál. Po přijetí norimberských zákonů v roce 1935 tak z nepřátelského Německa přeci jen odešel. Nakonec tedy i on utekl, avšak do Československa.

Po celý svůj život se věnoval výchově dětí a mládeže, což bral jako své poslání. Děti vedl přísně, ale spravedlivě. Směřoval je k čestnosti, ale i lásce ke sportu. A byl mezi nimi velmi oblíbeným a uznávaným.

V listopadu 1941 byl však rovněž přesídlen do Terezína. I zde pokračoval ve své vychovatelské činnosti a snažil se dětem udržet alespoň ideu normálního života. V září 1943 však obdržel list s děsivou větou: „Es wird Ihned mitgeteilt, dass Sie weisungsgemäss in den Transport eingereiht wurden“, v češtině: „Sděluje se Vám, že jste byl podle příkazu zařazen do transportu.

památník
Památka na Fredyho v rodných Cáchách. Autor: ArthurMcGill [CC BY 3.0], Wikimedia Commons

Výchova dětí v osvětimském rodinném táboře. Malý zázrak v prostředí smrti

Malé děti se v nacistickém Německu učily z barevných čítanek, na jejichž úvodní straně byl vyobrazen Žid jako jedovatá muchomůrka tak, aby dostatečně pochopily nebezpečí, které Židé přináší. Děti v rodinném táboře si však musely vystačit s vyprávěním vychovatelů a provizorními učebními materiály, které vedoucí zpaměti sepsali. Knih bylo k dispozici jen velmi málo a svým obsahem mohly posloužit spíše dospělým, než dětem.

Učební témata však byla silně omezená. Nesmělo se učit nic, co by jen vzdáleně připomínalo politiku, zeměpisné údaje, natož levicově směřované, zakázané bylo i prosté slovo „svoboda“. Zpívaly se české, ale i hebrejské písničky a hrálo se divadlo. Nejen mezi vězni, ale i u dozorců se stala oblíbenou hra Sněhurka a sedm trpaslíků.

Zcela ubránit děti tomu, co se kolem nich děje, však nešlo. Všudypřítomné násilí viděly den co den. A tak si často hrály na odklízení mrtvých, na apel, na vraždění. Smrt přijaly jako běžnou součást svého života.

Pozůstatky baráku v úseku BIIb – v terezínském rodinném táboře
Pozůstatky baráku v úseku BIIb v osvětimském rodinném táboře

Baráky číslo 31 a 29 – oázy bezpečí uvnitř továrny na smrt

Bylo to především zásluhou Fredyho, že se v rodinném táboře mohlo zřídit výchovné zařízení. Nacistům to vesměs bylo jedno, chtěli mít klid a beztak věděli, jak celý tábor skončí.

Fredy se stal vedoucím místního dětského domova. V baráku s označením 31 začal se svými pomocníky a budoucími kolegy budovat prostředí, které bylo pro děti alespoň částečně příjemné. Poté, co se z důvodu dalšího transportu počet dětí navýšil, byl obsazen i barák 29.

Za účelem zefektivnění prostředí oslovil Fredy místní malířku. Ta budovy vyzdobila obrázky, veselými a barevnými, které připomínaly svět za ostnatým drátem.

O krásné výmalbě se brzy dozvěděli zbylí vězni. Že něco takového v Osvětimi mohlo vzniknout, bylo pro ně naprosto nepochopitelné. Ale i krásné. Představovalo to naději, dobrotu a nevinnost uprostřed pekla.

Osvětim
Osvětim – brána do pekla

Když naděje umřela, zemřel i Fredy Hirsch

Fredy děti miloval, byly pro něj vším. Jako jeden z čelních představitelů a zástupců rodinného tábora se k němu na počátku roku 1944 dostávaly zprávy o blížící se likvidaci části tábora. Zprvu nevěřil, stejně jako ostatní. Jenže zprávy se množily, byly konkrétnější a čím dál víc důvěryhodné.

Když pochopil, že je konec nevyhnutelný, spolykal velké množství uklidňujících léků. Dodnes se spekuluje o tom, zda šlo o sebevraždu, či nikoliv. Fredy byl ale vzdělaný, je spíše nepravděpodobné, že by množství léků neodhadl. Zřejmě tak nechtěl přihlížet tomu, jak jdou „jeho“ děti na popravu. Ta se uskutečnila v noci z 8. na 9. března 1944.


K tématu:
Láska nacisty z koncentračního tábora k mladé Židovce zachránila i život zajatci původem ze západních Čech
Rodinný tábor v Březince jako zastírací manévr vraždění terezínských Židů


Čtěte i další díly našeho speciálu Hrůzy druhé světové války.

Úvodní foto: TV dokument Fredy Hirsch


Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 

Sdílejte článek:
Přidat na Seznam.cz