Fexti napříč dějinami. Skutečně existuje prototyp jakéhosi nadčlověka?
Záhadnými bytostmi se náš folklór jen hemží. Nadpřirozené síly tak dle tradic běžně produkovaly zlé démony i dobré víly. K získání nadlidských schopností prý však někdy stačilo jen umět se šikovně narodit. Fexti měli kvality průměrných lidí značně převyšovat.
Člověk s hroší kůží a silou mamuta?
Především ve východních Čechách se kdysi údajně hojně vyskytovali lidé fyzicky se vymykající běžným standardům. Byli na první pohled jiní, statní, až obrovití, a nadmíru silní. Často se uvádí, že se jim i nemoci obloukem vyhýbaly a že se dožívali někdy až dvojnásobku běžného lidského života. Oněch povídaček je však mnohem víc. Jedná se o pověry, které se lokálně lišily a časem měnily. Co však zůstává záhadou společnou všem verzím jejich popisu, je skutečnost, že tělo dotyčného se po smrti nerozloží, jen se vysuší do podoby jakési mumie.
A jak že se takový nadlidsky obdařený tvor zrodí? Vyvoleni jsou k tomu ti novorozenci, kteří na svět přijdou v jakési dvojí kůži, neboť plodový obal se od nich při porodu neoprostil. Ten měl být následně dítku zašit pod levou paži. Jiná verze si vystačí s nošením tohoto usušeného obalu v dospělosti a to umístěným na stejném místě. Další předpovídá budoucnost i bez speciálního rituálu užití této druhé kůže. Stačí jen, když se dítě v tomto „dvojobalu“ narodí a automaticky se stane fextem.
Takovíto lidé pak měli být téměř nezranitelní. Voda, oheň, ani běžné kulky jim neměly ublížit. Smrt jim prý mohla přivodit jen jediná věc, a to rána zasazená speciálním předmětem. Nejčastěji se hovoří o kulce ze skla či skleněném střepu, objevují se ale i odkazy na knoflík nebo třeba pecku.
Fext, co to uměl s houslema
Je známá celá řada domnělých fextů, jejich skutečnou existenci však už nelze prokázat. Jedná se tak jen o báchorky bez konkrétních tváří a přesných jmen. Fextem však měl být i jeden významný hudebník, jehož podobiznu máme a ono jméno zní Niccolò Paganini (1782 – 1840). Nadání i vzezření tohoto houslového virtuosa rozhodně nebylo obvyklé. Někteří to přisuzovali boží náklonnosti, častěji však spíše paktu s ďáblem. Mnozí ale uvěřili, že je právě fextem. A měli pro to své důvody.
Paganini byl ohnivě charismatický, jeho nepěstěný vzhled i uhrančivé oči přitahovaly pozornost, především tu dámskou. Měl být ale také pořádným silákem, holýma rukama prý ohýbal železné pruty. Když zemřel, tělo jako by popíralo vlastní smrt. Ve chvíli, kdy byla rakev z důvodu přemístění těla na janovský hřbitov v Itálii otevřena, nebyly znatelné žádné známky rozkladu. Od okamžiku smrti tehdy uplynulo 20 let.
Odlišující se vzhled, neobvyklá síla, po smrti netlející tělo, tyto atributy měl Paganini naplňovat. Skutečně se až nápadně podobají několika hlavním charakteristickým znakům bájných fextů.
Chodí mezi námi i dnes?
Lidé s různými anomáliemi se rodili a rodí. Jelikož je ale sama dřívější existence tohoto nějakým způsobem upraveného typu člověka nejasná, není moc pravděpodobné, že bychom jej dnes potkali na ulici. Poslední rádoby fext byl u nás zaznamenán v období první světové války, jejich hromadný výskyt však utichl spolu s třicetiletou válkou (1618 – 1648).
Vědci se skutečně zabývali hledáním odpovědí po tom, proč tělo občas nepodlehne smrtelnému rozkladu. Výsledné spekulace však zůstaly na poli racionálních tezí. V potaz byla brána možnost speciálního chemického složení půdy, v níž byl umrlec uložen, klimatické vlivy, ale i genetická mutace či jakási autoregenerace. Stejně tak je možný vedlejší účinek blíže nespecifikovaných léků, v jejichž důsledku mohlo dojít k běžně nepřirozené reakci tuků, které se místo rozkladu změní na vláčnou hmotu podobnou mýdlu.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).