Krkavčí matka a věčná vdova Mary Ann Cotton se neštítila ani vražd vlastních dětí
Úkladné vraždy a bezcharakterní podvody nepáchají pouze muži. I zástupkyně něžného pohlaví dokážou dělat věci, které jsou za hranicí zákona i lidské morálky. A tak se stalo, že viktoriánskou Anglii kdysi šokovaly skutky ženy, jež na cestě za vlastní ziskuchtivostí vraždila nejen nepohodlné manžely, ale i děti.
Díky svatbě konečně „z domu“
Mary Ann (dívčí příjmení Robson) se narodila v říjnu 1832 v malé vesničce na severovýchodě Anglie. Rodina byla chudá, otec dřel do úmoru v dolech, matka měla stěží z čeho zaopatřit nejen Mary, ale i další dva hladové krky jejích sourozenců. Život to nebyl lehký ani pro jednoho ze členů rodiny. Když pak otec při nešťastné nehodě v dole zemřel, bylo ale ještě hůř.
Po čase však přeci jen svitlo na lepší časy, matka se znovu vdala a její nový choť finanční nouzí netrpěl. Po materiální stránce už nestrádali, náhradní otec byl však ještě přísnější, než ten vlastní. Mary Ann tak zatoužila vymanit se z rodiny. To se jí krátce povedlo, když získala místo soukromé pečovatelky. Za čas se však domů musela vrátit. K jejímu štěstí zjistila, že je těhotná. Poprvé ve svém životě si tak díky dítěti prorazila cestu k vlastním cílům. Vdala se za sice obyčejného dělníka jménem William Mowbray, co pro ni ale bylo důležité, sňatkem se jí definitivně otevřely dveře z rodinného domu.
Porody i pohřby jako na běžícím pásu
Williamovi porodila celkem devět dětí, sedm z nich však zemřelo v útlém věku. Jak se věřilo, na vině byla krutá vůle osudu. Pozdější události však ukázaly možnost, že osudu výrazně pomohla jejich vlastní matka.
Když William, opět domnělým bezprávím sudiček, zemřel, vybrala Mary Ann jeho životní pojistku a jednoduše šla hledat štěstí jinam. Scénář byl stále stejný. Našla si muže, se kterým otěhotněla a po nějaké době ovdověla. Muži umírali na žaludeční choroby. Stejným způsobem však skonalo i nejméně dvanáct dětí, ať už jejích vlastních, či přivdaných. Důvod byl prostý, dokud se jí dotyční hodili k získání spokojeného bezstarostného života a majetku, zůstávali na živu. Když se jí však přestali „hodit do karet“, onemocněli. A stále znovu, vždy ze stejného důvodu umírali.
Dlouhá a útrpná smrt za nedostatek citů
Ženy bývají citlivější než muži. Proto se dá říct, že jako úkladné vražedkyně za muži zaostávají. Mary Ann však místo mateřské lásky, oddanosti k životnímu partnerovi či jakémukoli jinému hlubokému citu, šla cestou odporné pragmatičnosti. Jejím jediným přáním bylo učinit šťastnou samu sebe. A tak se za celý svůj život díky vlastnímu přičinění dívala do rakve minimálně třem manželům, více než desítce dětí, nepohodlné nastávající švagrové i neposlušnému milenci. Odhaduje se, že celkem mohla zabít více než 21 lidí.
Když si řady opakujících se neštěstí všiml úředník jednoho z chudobinců, kam Mary chtěla na čas odložit jedno z dětí, vše ohlásil na policii. Neboť i toto dítě, dříve zdravé a vitální, opět nešťastně zemřelo na zánět žaludku. Policie však neodvedla nejvýznamnější kus práce. Aféry se chopili novináři, kteří pátrali tak dlouho, až podezření potvrdili. Lékařské ohledání jedné z obětí konstatovalo stopy arzeniku v žaludeční dutině.
Mary Ann se nařčení bránila, jak mohla. Marně, byla odsouzena k trestu smrti oběšením. Z důvodu špatných počtů kata se na laně dlouho dusila. Ten totiž špatně spočítal hloubku pádu do propadliště. Psal se tehdy 24. březen 1873.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).