Poslední oběť železné opony. Chlapec zemřel jen půl roku před otevřením hranic
Bylo mu osm let a chtěl jen to, co chtěli dospělí kolem něj. Dostat se na Západ. V květnu 1989 se rodina z východního Berlína pokusila prorazit autem československou hranici. Kevin Strecker akci nepřežil. Za několik měsíců se železná opona začala rozpadat.
Byla noc a před nimi stála závora. Za ní už nebylo Československo, ale západní Německo. Rodina z východního Berlína věděla, že pokud se chce dostat ven, musí projet. Neměla žádný tajný tunel ani falešné doklady. Vsadila na rychlost a překvapení.
V automobilu Volha 24 seděli tři dospělí a čtyři děti. Nejmladšímu Dustymu nebyly ani dva roky. Kevinovi bylo osm. Psal se 15. květen 1989.
Cesta za svobodou
Rodina nepřijela do Československa náhodou. Rodiče už v minulosti žádali o vystěhování do západního Německa, ale žádost museli vzít zpět. Teď se rozhodli, že zkusí cestu jinak.
Do Československa přijeli 11. května přes Cínovec. Cestovali jako turisté a měli s sebou obytný přívěs. Navštívili Prahu, přespali u Karlových Varů a později zamířili k Domažlicím.
V následujících dnech si vytipovávali místo, kudy by mohli hranici překonat. Nejprve se zajímali o Folmavu. Chtěli si prohlédnout hraniční závoru, jenže se dostali příliš blízko hraničního pásma a pohraničníci je legitimovali. Pokus tedy nevyšel.
Následně zvažovali Železnou Rudu. Ani tam ale nedokázali zjistit dostatek informací.
Nakonec padla volba na přechod Strážný v okrese Prachatice. Zdálo se jim, že tam není takový provoz. Jenže netušili, že hranici nechrání jen jedna závora na silnici.
Volha proti závoře
Pozdě večer dne 15. května 1989 vyrazili. Když projížděli osadou Hliniště, pokusila se je signálním světlem zastavit místní hlídka Roty Dolní Silnice 7. brigády Pohraniční stráže Sušice. Řidič Uwe Hansel však nezastavil. Vojáci upozornili další stanoviště.
U signální závory už pohraničníci věděli, že se blíží automobil. Zvedli červené světlo a dávali řidiči znamení k zastavení. Marně. Volha pokračovala dál a podle výpovědi jednoho z pohraničníků zvýšila rychlost odhadem na 100 kilometrů v hodině.
Posádka Volhy se sklonila a pak přišel náraz. Podle jejich pozdějších výpovědí očekávali plastovou nebo nanejvýš dřevěnou překážku podobnou těm rozdělujícím Berlín. . V rozhlase dle pozdějších výpovědí totiž slyšeli, že posádka Trabantu takto hranici v rozděleném městě překonala. Bakelitový vůz sice přišel o střechu, ale pokus se povedl.
Jenže československá signální závora byla ze zcela jiného materiálu. Na místě je čekala silnostěnná železná trubka. Náraz do pevné konstrukce byl tak prudký, že automobilu utrhl střechu, přičemž nadvzedl jeho zadní část. Následně Volha skončila v příkopu.
Kevina, který seděl vzadu, náraz smrtelně zranil na hlavě. Zemřel na místě.
Pláč prozradil uprchlíky
Po havárii nastal chaos. Dospělí i děti vystoupili z automobilu a snažili se dostat pryč. Jeden ze starších chlapců se ztratil ve tmě a později ho nalezli pohraničníci. Ostatní uprchli směrem k lesu. Dospělí se dvěma nejmladšími dětmi se dostali až k mýtině. Uviděli vojáky, a tak si lehli mezi stromy a přikryli se dekou.
Pohraničníci s sebou měli psa. Jenže ten je nenašel. Uprchlíky nakonec prozradilo něco mnohem obyčejnějšího – pláč dítěte.
Po zhruba hodině byli všichni zadrženi. Heidrun Streckerová a její děti skončily ve vimperské nemocnici. Dva muži, Uwe Hansel a Mirko Röwer, byli později stíháni za pokus o překročení hranice. Kevinovo tělo bylo 24. května převezeno do Berlína.
Z dnešního pohledu může jejich plán působit jako šílenství. A také jím byl. Po překonání závory by totiž ještě nebyli v bezpečí. Před nimi byla další opatření v podobě ostnatých drátů a zřejmě i vyzbrojená Rota Dolní Silnice 7. brigády Pohraniční stráže Sušice. Státní hranice se totiž nacházela ještě nejméně kilometr daleko. Po havárii navíc jejich automobil přestal být pojízdný.
Z dochovaných výslechů ale vyplývá, že si neuvědomovali, jak nebezpečná hranice ve skutečnosti je. Počítali s tím, že automobilem jednoduše prorazí závoru a dostanou se na Západ.
Železná opona už začínala praskat
Když Kevin zemřel, komunistický režim v Československu stále fungoval a hranice byla střežena stejně jako předchozí desetiletí.
Jenže svět kolem se už měnil. V Sovětském svazu probíhala perestrojka. V Polsku se k moci dostávala opozice. Maďarsko začínalo odstraňovat železnou oponu na hranici s Rakouskem.
Za několik měsíců po Kevinově smrti se situace změnila tak rychle, že to na jaře 1989 mohl málokdo předvídat. V létě začali občané NDR využívat cestu za svobodou přes Maďarsko. Na podzim se tisíce lidí dostávaly na Západ přes západoněmecké velvyslanectví v Praze. A konečně, i u nás se ledy pohnuly a nastal 17. listopad. Železná opona, která měla působit jako pevná hranice mezi dvěma světy, se začala rychle rozpadat.
Ještě pár měsíců a bylo by všechno jinak
Pro Kevina ale přišla změna příliš pozdě. 15. května 1989 zemřel při pokusu překonat československou hranici. Ústav pro studium totalitních režimů ho na základě pozdějšího šetření označuje za poslední zároveň nejmladší oběť na československé hranici střežené Pohraniční stráží.
Nebyl zastřelen pohraničníkem. Nezahynul v důsledku zásahu elektrickým proudem a ani po útoku služebního psa. Zemřel při nárazu automobilu do překážky, která měla lidem zabránit v útěku. Přesto je jeho příběh jedním z nejsilnějších obrazů konce železné opony, protože v okamžiku jeho smrti ještě hranice představovala nepřekonatelnou bariéru. O několik měsíců později už se svět, jenž ji vytvořil, rozpadal.
Strážný, kde Kevin zahynul, se během několika měsíců změnil z místa, kde lidé riskovali život při pokusu o útěk, v běžný hraniční přechod. Městys Strážný dnes uvádí, že po pádu železné opony a obnovení běžného provozu na přechodu v roce 1989 začal v místě znovu výrazně růst pohyb lidí a vozidel.
Místo, o kterém píšeme:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.