Komunistické zločiny: Johann Dick – německý občan zabitý pohraniční stráží

Žijeme v době nebývalého blahobytu a míru, který nemá v historii obdoby. Přesto je velká část z nás nespokojená a nostalgické vzpomínání na “staré dobré časy” socialismu se stalo pomalu standardem, nad kterým se nikdo už ani nepozastaví. Jenže právě to může mít nedozírné následky. V novém seriálu, který právě začínáte číst, budeme přibližovat krvavé události z let 1948 – 1989, které má na svědomí politická strana, jež se nikdy nezřekla své minulosti a stále má takový počet voličů, který ji zaručuje vstup do Poslanecké sněmovny.

Čtvrtek 18. září 1986 mohl být pro západoněmeckého důchodce Johanna Dicka hezkým dnem a vše také nasvědčovalo tomu, že bude. Jenže tento devětapadesátiletý vysloužilý podplukovník německého Bundeswehru se ocitl ve špatný čas na špatném místě a zaplatil za to cenou nejvyšší. Jeho život předčasně ukončila kulka československé pohraniční stráže. Ale popořádku.

Dva Poláci na cestě za svobodou

Dva mladí Poláci Marek Majko a Andrzej Gwizdoň se rozhodli, že uprchnou na západ. V úterý 16. září 1986 nelegálně překročili hranici Polska a Československa. Přes Liberec a Prahu se druhý den dostali až do Plané na Tachovsku, na místo, které se vybrali jako nejvhodnější pro útěk do NSR. Svoji poslední noc před chystaným útěkem na svobodu strávili v lese nedaleko obce Zadní Chodov a ráno 18. září se rozhodli k odvážnému činu.

Ilegální přechod železné opony ale nebyl nic jednoduchého a byť byli mladíci dobře připraveni, vše nešlo podle jejich představ. Své stopy zasypávali pepřem, u prvního plotu zkratovali vodiče, překážku přelezli a pokračovali dále. V tu chvíli zkrat zaznamenala pohraniční stráž a na místo vyslala hlídku. Při pátrání po narušitelích hranic byl zadržen Andrzej Gwizdoň. Marek Majko úspěšně uprchl za hraniční čáru a hlídka za ním nemohla pokračovat. Jenže příslušníci pohraniční stráže netušili, kolik uprchlíků se v okolních lesích může ukrývat, a tak zůstali v pohotovosti.

Poslední výlet Johanna Dicka

Ve stejném čase, kdy dva Poláci prchali přes železnou oponu, se důchodce Johann Dick na německé straně vydal na výlet. Žil v Ambergu a toulky po Bavorsku byly jeho velkým koníčkem. Chvíli po poledni se přiblížil k místům, kde byla na druhé straně hranice pohotovost. To ale nemohl tušit a navíc nebyl důvod, proč by se měl něčeho obávat. Pohyboval se na západoněmeckém území a zcela jistě věděl, že českoslovenští pohraničníci nemohou vkročit do jeho země. To věděli i pohraničníci, ale souhra nešťastných okolností vedla k tomu, že stráž ve zmatku při pátrání po dalších domnělých uprchlících, zpozorovala Dicka a pokládala jej za narušitele.

V nepřehledném terénu zazněl varovný výstřel. Johann Dick zpozorněl a když spatřil československé jednotky, dal se na útěk směrem do německého vnitrozemí. V tu chvíli se za ním spustila palba a jedna z kulek jej zasáhla. Důchodce se chvíli snažil zvednout, ale za několik okamžiků padl k zemi a brzy se okolo něj začala tvořit kaluž krve.

Pohraničníci si údajně uvědomili, že se nachází na německém území, až když k muži přiběhli. Muže, o kterém stále předpokládali, že jde o uprchlíka, odnesli do Československa. Dick nemluvil, jen chroptěl a při převozu do nemocnice v Tachově zemřel. Jako příčina smrti bylo staveno vykrvácení způsobené průstřelem břišní dutiny a poškození dalších orgánů. Když se zjistilo, že jde o občana NSR, zástupce velitele praporu vydal rozkaz, aby vojáci zahladili stopy na německé straně. Moc se jim to ale nepovedlo, a tak po počáteční snaze tvrdit, že Dick vstoupil na československé území, vše prasklo a režim musel s pravdou ven.

Dohra

V pondělí 22. září bylo německé straně předáno tělo a osobní věci zavražděného. V jeho peněžence chyběla padesátimarková bankovka. Československo se k chybnému postupu pohraničníků přiznalo a německé straně se omluvilo s tím, že viníky potrestá. To Němcům v rámci nenarušení vztahů stačilo. Dickova manželka požadovala odškodnění 50 000 marek, nakonec dostala dvojnásobek.

Z viníků nebyl potrestán nikdo. Účastníci incidentu dostali maximálně dva týdny vězení a tím měla věc skončit a prakticky i skončila. Kdo smrtící kulku vystřelil se dodnes neví a ačkoliv účastníci incidentu stanuli před soudem ještě jednou v roce 2001, viník se nenašel.

Johann Dick má nedaleko obce Mähring v místech, kde byl smrtelně zraněn, pomník (mapa). Dnes již zde žádný plot nestojí a na členy pohraniční stráže také nenarazíte. Skromný památník je tak mementem, které vzdáleně připomíná, že tato klidná část Českého lesa byla ještě před třemi desítkami let protnuta plotem připojeným k elektrickému napětí. Úprk za svobodou přes železnou oponu nepřežilo téměř 300 lidí. Některé zabil elektrický proud, mnoho dostalo smrtící kulku, několik lidí utonulo, dva zabila mina a šestnáct nešťastníků v bezvýchodné situaci spáchalo sebevraždu.

Zdroje: Ústav pro studium totalitních režimů; Kolektiv autorů – Železná opona / Československá státní hranice od Jáchymova po Bratislavu 1948–1989