Slovanská strašidla přežila staletí a stále jsou ukryta v nás
Mezi lesy, poli a starými chalupami se zrodily příběhy, které nás dodnes lehce mrazí. Slovanská strašidla nejsou jen pohádkové kulisy, ale otisky dávného strachu i fantazie našich předků. A právě teď, v období, kdy jsou dny nejkratší, je ideální čas pro jejich připomenutí.
Ještě dřív, než elektřina rozehnala tmu a než mapy přesně pojmenovaly každý kout krajiny, měl svět kolem lidí svá tajemství. Les nebyl jen místem pro dřevo, voda nebyla samozřejmostí a polední slunce dokázalo být stejně nebezpečné jako noční stín. Právě z těchto obav se rodila strašidla, bytosti, které varovaly, trestaly i vysvětlovaly nevysvětlitelné.
Živly nesmíme brát na lehkou váhu
Lidé se v minulosti nebáli jen bytostí, které se ukazovaly za tmy. Polednice přicházela v okamžiku, kdy slunce viselo na obloze co nejvýše a krajina se téměř nehýbala. Říkávalo se, že i vzduch stál, když byla cítit její přítomnost. Kdo ji uviděl, vždy ji popisoval jako vysokou ženskou postavu v bílém. Měla prý postávat u polí a na cestách. Díky Kytici od Karla Jaromíra Erbena je dnes spjata především s dětmi, jenže v minulosti byla připomínkou, že i lidské tělo má své limity. Úpaly, vyčerpání nebo náhlé kolapsy při těžké práci takto dávaly Polednici konkrétní tvář, která budila respekt. Někdy se můžeme setkat s výrazem Klekánice. Tato bytost se měla objevovat večer během takzvaného klekání a odnášela ty, kteří se s modlitbou opozdili.
Když ale přicházel podzim a vítr se stával častějším, začala doba Pohvizda. Ten nikdy nebyl vidět, ale jen slyšet. Projevoval se náhlými poryvy větru, podivným svištěním a jakýmsi podivným neklidem v krajině. Lidé věřili, že když Pohvizd zesílí v bouři, přijde v blízké době neštěstí. Jeho jméno se dodnes skrývá ve slovech spojených s větrem a hvízdáním.
A pak zde máme vodníky. Opět bytosti spojené s živlem a důvěrně známé rovněž od Karla Jaromíra Erbena. Vodník, jako personifikace vody, byl velmi nebezpečný. Žil tam, kde lidé lovili ryby, nabírali vodu a kam se v létě chodili koupat. A měli z něj oprávněný strach. V příbězích byl náladový, někdy krutý, jindy skoro lidský, ale vždy se uměl mstít za neúctu. Někdy ale dokázal i pomoci těm, kdo dodržovali pravidla. Voda je totiž jak životodárná, tak i životy beroucí.
Bloudění v temném lese
Bludička se neukazovala každému. Byla tichá, nenápadná, ale o to zrádnější. Malé světélko nad mokřadem nebo v lese tak rozhodně neukazovalo cestu, ale mátlo smysly. Kdo mu uvěřil, mohl snadno skončit utopený v bažině nebo bloudit až do smrtelného vyčerpání. Bludička zosobňovala strach z neznáma a tmy. Les ale nepatřil jen jí. Hejkalův křik se ozýval tam, kde se člověk choval bez respektu k přírodě. Jeho výkřiky a smích měly bezohledné poutníky mást a děsit. Na rozdíl od bludiček však nebyl životu nebezpečný.
Ovšem divoženky, ty byly z jiného těsta. Objevovaly se sporadicky na okrajích lesů či vsí. Byly krásné, nespoutané a hlavně nebezpečné. Lákaly muže do kopců a lesů, kde končily cesty a s nimi i jistoty. V jistém slova smyslu ztělesňovaly touhu po svobodě i strach z ní. A někdy se touha po svobodě proměnila v konec lidské bytosti.
Konec koloběhu a nový začátek
Morana nebyla strašidlem v pravém slova smyslu. Byla symbolem zimy, tmy a smrti, ale i nutného konce, bez kterého by nemohl přijít nový začátek v podobě jara. Vynášení Morany z vesnic, upalování a házení do řeky bylo rituálem naděje a současně ujištěním, že i po nejdelší zimě se svět znovu probere, přijde teplo, úroda a s tím znovu i další lidské strachy z neznámého.
Slovanská strašidla nevznikla pro pobavení, ale spíše učila opatrnosti, respektu a pokoře k přírodě. Dnes už jim možná nedáváme jména, ale jejich význam se nemění. Když se setmí, zvedne se vítr a les začne šelestit, staré příběhy se samy v našich nitrech vracejí. Ne proto, že bychom jim věřili, ale proto, že v nich pořád poznáváme sami sebe.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.