Ave rouška. Jak se během jednoho týdne mohly změnit lidské priority?
Ještě před týdnem budili ti, kteří se ve společnosti objevili v roušce, rozporuplné pocity. Některým přišli jako „plašani“, jiní jen opovržlivě kroutili hlavami nebo bez zájmu sledovali tyto první vlaštovky budoucí nové doby. Dnes už je situace zcela odlišná, roušky jsou na veřejnosti povinné. Ale změnilo se toho mnohem víc, lidem se otevřela nová éra. Co si z ní vzít?
Moje rouška chrání tebe, tvoje chrání mě
Netřeba znovu probírat toto více než trefné tvrzení. Faktem je, že roušky už zahalují nás všechny. Je jich však žalostný nedostatek. A tak se objevují ve velkém ty podomácku vyrobené. A některé působí nikoliv jen jako pouhý ochranný prostředek, jsou i efektivní. Různé motivy, někdy dokonce ladící s oblečením, se jeví být i módním doplňkem svého nositele. A proč ne, i v době nepřízně osudu je možné na tom na první pohled špatném či omezujícím nalézt něco pozitivního a kreativního.
Karanténa jako čas zamyslet se nad svými hodnotami?
Slovo karanténa už se bohužel rovněž stalo zcela běžným. Objevují se příspěvky, jak toto téma přežít bez psychické újmy. Ale i zde se nabízí druhý úhel pohledu. Oprostíme-li se od stresujícího čekání, zda nás postihl koronavirus, jde o čas zklidnění od běžné reality. Přestat se honit za výdobytky společnosti, které naší psychice mnohdy spíše škodí, než jsou přínosem. Pracovní úspěchy, chaos v nákupních centrech, hlavně mít upravené nehty, vlasy, kosmetika co měsíc. To vše nám teď chybí. Ale je otázkou, do jaké míry by to mělo být naší prioritou. Nejsou snad hodnoty vyšší?
Na to si musí odpověď najít každý sám za sebe, ale období karantény lze využít i pozitivně. Je to čas na kontakt s našimi blízkými, kteří se zřejmě ve společné domácnosti dostali do stejné situace. Nemusíme nutně trpět „ponorkovou nemocí“, tento čas může být dobou vzájemné blízkosti, proč si nepopovídat, nepustit společně film nebo nezahrát deskové hry. To, co nyní nastalo, nezvrátíme, nemusíme k tomu však přistupovat s despektem, ale brát to jako šanci sblížit se s lidmi, kteří jsou pro nás nejdůležitější.
A pokud je jedinec v karanténě naopak od blízkých izolován? Máme moderní komunikační technologie, dva týdny lze být 24 hodin denně on-line a probírat vše tímto způsobem. Opět se nejedná o tragédii v pravém slova smyslu.
Záměrné nedodržování nařízení nepomůže. Jen uškodí
Vláda stále aktualizuje nařízení ohledně šířícího se koronaviru. Není na místě mít vlastní rozum a obcházet je. Ve vzduchu už visí možnost absolutní karantény, což by společnost i ekonomiku narušilo mnohonásobně víc. Jedná se o zcela abnormální situaci, ale společná disciplína by snad pomohla ke zlepšení.
Mějme na paměti, že lidé kdysi zažívali stavy daleko horší. Dnes nejsme ve válce, ani samotný virus si nebere miliony obětí jako dřívější pandemie. Generace před námi stály před horšími situacemi, je na místě si nestěžovat, ale přizpůsobit se. A hlavně mít na paměti, že každá mince má dvě strany. Buď to může být období chaosu a vzdoru, nebo znovu nalezení těch směrodatných lidských hodnot. Vzniklou situaci zlehčovat nelze, jde však něčím se z ní poučit.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).