I bičování mívalo svá pravidla. Rozličné nástroje pro výkon tohoto způsobu trestání napříč světem
Přijde-li někomu bičování jako známý a ničím neděsivý způsob trestu, který za jinými zvrácenými vynálezy historie silně pokulhává, pak lze oponovat. Bičování se užívalo napříč celým světem a fantazii se během tortur meze nekladly. Výsledkem zmrskání nebyly jen jizvy či krvavé podlitiny, některé nástroje dokázaly tělo doslova roztrhat na kusy.
Perská baštonáda životy nebrala, odsouzeného však mohla připravit o rozum
Staré perské soudy kdysi přistupovaly k formě trestu bičování odsouzeného přes chodidla (jinak též „baštonáda“). Reálně to probíhalo asi tak, že byl trestanec uložen na zem, nohy mu byly mírně zdvihnuty a upevněny třeba na dřevěný podklad. A začalo mrskání tenkým lehkým bičem vyrobeným z rákosu či holí.
Během tohoto mučení nedocházelo k úmrtím, ataky zacílené na chodidla však dokázaly být natolik deprimující, že dlouhodobý výkon trestu dokázal silně nalomit či zcela zdevastovat duševní zdraví.
Římské mrskací orgie
Dle některých zdrojů to byli právě Římané, kdo bičování povýšil na novou úroveň. Už to nebyl jen jednotný trest, užívalo se ho i pro zpřísnění trestů jiných. Častým bylo mrskání cestou na popraviště, zde stačí vzpomenout na Ježíšovu poslední cestu na Golgotu.
Na výběr bylo z řady variací. Ferula představovala jednoduchý plochý bič. Užívalo se jí při méně závažných deliktech. Rány bolely, ale zhojily se. Horší už to bylo s užitím tzv. plumbatae, právě tím měly být zasazovány rány Ježíši Nazaretskému. Byl to bič opatřený několika žílami zřejmě z vyčiněné kůže. Na koncích někdy bývaly vpleteny olověné kuličky, trny, ostré kusy kovu, ale třeba i kosti.
Utrpení největší pak zřejmě způsoboval monstrózní karabáč, nazývaný flagellum. Ten už byl přímo vyvinut za účelem usmrcení. Často se užíval jako soubojová zbraň při gladiátorských zápasech, sloužil i během krvavých jatek křesťanů, které se zejména za císaře Nerona konaly pro zábavu vyšších vrstev lidu i pro zneuctění nových věřících. Oběti končily potrhány jako od divoké zvěře.
Anglická procházka s bičem za zády
Za vlády Jindřicha VIII. vešel v platnost zajímavý zákon, byl zacílen na tzv. vagabundy, kteří nepracují a jen se toulají a „poflakují“. Ti dle nově přijatého nařízení zasluhovali pravidelný výprask. Aby to, jak dopadají lidé líní či nepřizpůsobiví, bylo veřejně demonstrováno široké veřejnosti, došlo zde mrskání další inovace.
Trestanec byl přivázán za povoz, který pomalu projížděl ulicemi. Odsouzený za ním kráčel, přičemž na jeho obnažená záda dopadaly nejen rány bičem, ale i pohledy měšťanů, které ono představení vytrhlo ze všednosti běžného dne a zastihlo je třeba na náměstí, na trhu nebo u kostela.
Ruská knuta aneb Dvacet ran ke smrti
Nástroj zavedl moskevský velkokníže Ivan III. Vasiljevič. Byl opatřen několika tuhými a masivními žílami ze surové kůže s častým přídavkem řemenů na trhání lidské tkáně. Nechal-li se mokrý bič zmrznout, byl zárukou nelidského utrpení. Pouhých dvacet ran prý stačilo k usmrcení zdravého muže.
Francie a battoir
I battoir (pracka) se řadí mezi nástroje mrskání. Spíše než o bič se ale jednalo o větší vařečku s dlouhou rukojetí. Na plochý konec byly zatlučeny hřebíky tak, aby se trest bez krve neobešel. Nástroje se užívalo především v boji s protestanty. Rány se zaměřovaly na oblast hýždí, které po skončení exekuce připomínaly krvavý mozol.
Bičování jako téma, které nelze pojmout komplexně
Nástrojů, jichž se k mrskání užívalo, existuje samozřejmě mnohem víc. Každá kultura zřejmě užívala nějakou z variant bičů či holí, přičemž počet ran měl být adekvátní k závažnosti spáchaného zločinu. Je nutné podotknout, že bičování mohlo způsobit a také reálně způsobovalo utrpení s mnohdy smrtelnými následky. V současnosti stále také existuje mnoho lidí, kteří vyznávají bičování jako sexuální praktiku BDSM.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).