Hrůzu nahánějící rituály dávných zlodějů kombinovaly magii a pověry

V dávných dobách se většina společnosti řídila pověrami a znameními, která dnes v podstatě přehlížíme. Je to tím, že pro většinu přírodních jevů máme vysvětlení, a tak na dění ve světě dokážeme nahlížet v souvislostech, které byly naším předkům zcela neznámé. Mnoho pověr a povídaček se vytvořilo v předkřesťanské době a velká většina z nich po příchodu křesťanství vymizela. Některé ale zůstaly životaschopné přinejmenším do 20. století a několik z nich je v povědomí lidí stále. Když rozbijete zrcadlo, budete mít sedm let smůly. Tuto pověru určitě znáte, ale většina z nás v ni nevěří. Stejně tak je tomu s černou kočkou, která přeběhne přes cestu. Důvod jejich vzniku je často zahalen nánosem času, a tak se o jejich vývoji může jen spekulovat.


Různé pověry a rituály se ale šířily i mezi různými sortami lidí. Například zemědělci si vysvětlovali většinu skutečností pomocí počasí, na kterém byla závislá jejich obživa. Mezi spodinou společnosti se ale vytvořily takové rituály a pověry, že nad nimi zůstává dodnes rozum stát. Pověrčivost existencí za hranicí zákona byla spojena s magií a některé praktiky, které zloději a vrazi používali, vyžadovaly silný žaludek.

Ruka slávy, prst novorozence nebo kost mrtvého pro klidný lup

Nejznámější praktikou, která se rozšířila mezi spodinou po celé Evropě, bylo používání takzvané ruky slávy. Nešlo však o žádnou atrapu lidské končetiny, ale o skutečnou buď usušenou nebo naloženou ruku nebožtíka. Aby měla ruka požadované vlastnosti, musela patřit oběšenému člověku. Těch ve středověku nebylo málo, a tak zloději se sháněním těchto ostatků neměli až tak velký problém.

poprava ve středověku
Ve středověku nebyla o ruce popravených nouze.

Mrtvý pahýl měl lupiče ochraňovat na jeho cestě za kořistí. Vykradači bytů či statků totiž věřili, že ruka slávy zajistí, aby ve vykrádaném objektu nebyl nikdo schopen slova ani pohybu, stejně jako mrtvý. Podle některých ale takto uhranutí lidé vše vidí a slyší, a tak je pro jistotu i vraždili. Méně krutí zlodějíčci předpokládali, že ruka oběti úplně uspí, a tak je nebude třeba likvidovat.

Postupem času se používání ruky slávy ještě více specifikovalo. Někteří pověrčiví zločinci do ní nalévali rozpuštěný tuk z oběšeného zločince, jiní ruku přímo z tohoto tuku modelovali a následně z ní udělali svíci, aby při loupení dobře viděli. Gauneři také věřili, že musí mít svící tolik, kolik je ve vykrádané domácnosti lidí. Zkrátka jiný kraj, jiný mrav.

Nejextrémnější dochované povídačky o ruce slávy popisují, že svíce musí být vyrobena z prstu novorozence nebo dokonce z nenarozeného dítěte. To je také zřejmě důvod, proč během 17. století narostl počet vražd těhotných žen po celé Evropě.

vyděšení
Zloději věřili, že ruka slávy ochromí majitele domu.

Mezi slovanskou svoločí se také rozšířil rituál házení kosti mrtvého přes dům, který má být vykraden. “Ať se lidé probudí tak, jako se může probudit tato kost,” posměvačně říkávali vykradači domů těsně před činem.

Ve středověku byli lupiči většinou postihováni trestem smrti oběšením, a tak každá nová generace zločinců čerpala ruce slávy od té předchozí, která je vychovala a do řemesla zaučila. Zvyk naštěstí rychle vymizel a část zlodějů začala používat ochranné amulety nebo jiné rituály.

Popel z nevidomé kočky pro okradení stánkaře

Slovanští zloději často používali popel mrtvé kočky jako prostředek překvapení při krádežích na tržišti. Zloděj věřil, že popel z tohoto zvířete, které navíc muselo být slepé, oslepí i majitele stánku a on bude moci nerušeně krást. V praxi to vypadalo tak, že lupič hodil popel do obličeje trhovce, který se lekl a než se vzpamatoval, přišel o část svého zboží.

kočka a měsíc
Popel ze slepé mrtvé kočky měl mít magickou sílu.

Slepých koček po světě moc neběhá, a tak si každý dokáže domyslet, jak zlodějíčkové k nevidomým kočkám přicházely.

Tyto nechutné rituály naštěstí mezi sebrankou vymizely. Pověrám už moc lidí nevěří, a tak zločinci neoslepují kočky ani nehledají pahýly oběšenců. Zloději a podvodníci jsou ale stále mezi námi a pro své činy používají jiné a vlastně často také nechutné finty.