Jak chování ptáků ovlivňovalo naše předky
Mezi starými Slovany se vytvořila řada rituálů, které zpravidla souvisely s ročním koloběhem a přírodou. Většinu pohanských zvyků se mladé křesťanství snažilo vymýtit. Ne každý Slovan však přijal nové náboženství okamžitě za své, a tak mnoho starodávných praktik přetrvávalo ještě mnoho staletí po oficiálním přijetí víry v trojjediného Boha. Mnoho z těchto rituálů se pak smísilo se samotným křesťanstvím.
U západní i východní slovanské větve bylo jedním z mnoha věštebních rituálů ptakopravectví. Jak již název napovídá, předvídání budoucnosti vycházelo z chování ptáků, ale i z jejich vnitřností.
Ve starém Římě měl ptakopravec dokonce vlastní úřad
Již dávné civilizace přisuzovaly ptákům zvláštní postavení ve zvířecí říši. Volně poletující opeřenci fascinovali prostý lid i vládce. Lidé bezmocně vzhlíželi k nebesům, kde podle jejich víry sídlila nejrůznější božstva. Ptáci byli bohům blíže a mohli tak nahlížet do jejich říše. Naopak smrtelníkům bylo toto místo nedostupné a lidé tak byli bezmezně podřízeni vůli bohů.
Přibližně v 7. století před Kristem se ve starověkém Římě stanovil úřad augura, který měl na starosti pozorovat chování a směr letu ptáků. Z pozorování opeřenců vyvozoval vůli a budoucí chování bohů. Mezi lidmi byl tento úředník velmi vážený. Obyčejným lidem radil v jejich osobním životě, panovníka upozorňoval na možná nebezpečí, pomáhal při válečných taženích, ale také se věnoval obchodníkům a jiným vysoce postaveným Římanům. Úřad ptakopravce zanikl společně s legalizací křesťanství ve čtvrtém století našeho letopočtu.
Slovanské ptakopravectví většinou rozlišovalo mezi dobrem a zlem
U Slovanů bylo ptakopravectví velmi rozšířené. Nevěštilo se jen z létavých ptáků, ale důležitou roli hrál třeba i kohout. Ze zlomků písemných pramenů, které se o slovanském ptakopravectví dochovaly, plyne, že církev napomínala ty křesťany, kteří stále ještě věštili podle ptactva. Drobné výpovědi přinášejí také kresby. Největší důkazy o tom, jaký vliv mělo chování ptáků na naše předky, přináší lidová slovesnost, tedy ústně předávaná tradice.
Pravá strana přinášela štěstí, levá bídu a někdy i smrt
Důležitým faktorem, který s chováním ptáků souvisel, byla náhoda. Slované věřili, že ten kdo se vydává na cestu, dostane znamení o tom, jak úspěšný bude. Pokud se první pták objevil na pravé straně, znamenalo to úspěch a štěstí. Naopak levá strana byla znamením neúspěchu.
Hlas kukačky vypovídal o blízké budoucnosti. Jestliže se kukání ozývalo zprava, věštilo štěstí v blízkých dnech, kukání přicházející zleva, bylo předzvěstí nepohody. Ten, kdo uslyšel kukačku za svým zády, byl blízko smrti.
Dobří čápy a temní havrani
Setkání s různými druhy ptáků znamenala pro naše předky veselé i temné vize jejich budoucnosti. Veskrze pozitivní bylo jarní setkání s letícím čápem. Čáp s roztaženými křídly v oblacích přinášel zdraví či potomky. V některých krajích však čáp nepřinášel jen dobré zprávy. Pokud někdo zahlédl čápa sedícího, mohl se začít připravovat na nemoc.
Na úplném chvostu žebříčku popularity ptáků se ocitl havran. Černé peří, kterým se tento krásný pták pyšní, vyvolávalo v lidech obavu z nemoci a smrti. Setkání s havranem přinášelo do domácností neklid a obavu z blízké budoucnosti.
Sokol a jeho politické poslání
Významné postavení mezi ptáky měl mezi Slovany sokol. Podle knihy Encyklopedie slovanských bohů a mýtů (aut. Profant, Profantová) je možné, že tento posvátná dravec měl za úkol najít na Moravě v 9. století nového panovníka. Obřad zřejmě spočíval v tom, že panovníkem se stal ten, komu vypuštěný sokol sedl na hlavu. Bohužel o tomto rituálu není žádný písemný záznam. Autoři vycházejí z výjevů na starých ozdobných kováních ve Starém městě u Uherského Hradiště.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.