Jak pohárky z Plzně stály za krvavou tragédií při korunovaci cara Mikuláše II.
Vláda posledního ruského cara Mikuláše II. měla krutý začátek i konec. Tragédie, která se odehrála při nástupu panovníka na trůn, je zastíněna odporným vyvražděním celé carské rodiny v roce 1918. Carův slavnostní nástup na trůn nesl pach krve a na pozadí událostí, které vyústily v davové šílenství, jež nepřežily až tři tisíce osob, stál nenápadný předmět, kelímek z Plzně.
Pompézní oslava, která se nekonala
Carské korunovace byly vždy velkolepé, trvaly týdny a zahrnovaly plesy, přehlíky a vrcholily lidovou slavností. I Mikuláš II., který usedl do čela Ruska v roce 1894, plánoval velkolepou slavnost. Při korunovaci jeho předchůdce Alexandra III. v roce 1881 se ukázalo, že v Moskvě není možné takovou událost naplánovat. Odhaduje se, že se slavnosti účastnilo 400 000 lidí. Davy, které přišly na Alexandrovu korunovaci, doslova obléhaly město a rozdávání slavnostních pohárků s občerstvením se muselo přesunout na Chodynské pole severozápadně od Moskvy.
Mikuláš II., který kvůli smutku ze ztráty otce korunovační slavnost odkládal téměř dva roky, si vybral pro její konání stejnou lokalitu jako jeho předchůdce. Počítalo se, že každý účastník dostane jako dárek smaltovaný pohárek s iniciály carského manželského páru a k tomu malé občerstvení. Rusové nechtěli nechat nic náhodě, a proto s předstihem objednali 400 000 kusů pohárků. Jako dodavatele si zvolili plzeňskou firmu Bartelmus, jež byla věhlasným světovým výrobcem smaltovaného nádobí.
Jenže vidina krásného kelímku nedala lidem spát a někteří začali na Chodynské pole přicházet již v předvečer oslavy, která měla začít 18. května 1896. Ráno bylo pořadatelům jasné, že pohárky nevystačí na všechny, a když tato zpráva prosákla mezi lidi, vypuklo doslova šílenství.
Dav nejprve prorazil zátarasy tvořené kordonem policistů a vojáků. Lidé se jako pomatení vrhali na stánky se suvenýry, aby alespoň jeden pohárek ukořistili pro sebe. Situace se v mžiku vymknula kontrole. Návštěvníků přišlo kolem 800 000. Na takový počet nemohlo 1800 mužů pořádkových jednotek stačit.
Lidé se ve vřavě rvali, padali na zem a personál občerstvení sotva stihl utéct. Během půl hodiny přišlo podle oficiálních čísel o život 1 138 lidí, ale některé zdroje uvádějí až 3 000. Pohřbívání obětí pak trvalo čtyři dny.
Krvavý car
Ačkoliv samotný car za incident nemohl, nebyl mu přítomen a navíc se finančně vypořádal s rodinami obětí, dostalo se mu nelichotivého přízviska „krvavý“. Večer po lidové slavnosti měl následovat velký ples. Novopečený car se jej nechtěl zúčastnit, protože chápal, že by v očích veřejnosti vypadal jako člověk, kterému je tragédie lhostejná. Nicméně se nechal přemluvit svými vlivnými strýci a z diplomatických důvodů na ples nakonec zavítal.
Tak začala éra muže, jehož neúspěšnou vládu ukončil bolševický převrat a život mu vzala kulka.
Bartelmusova továrna v Plzni
Světově známá továrna na výrobu smaltovaného nádobí stávala v plzeňské Železniční ulici. Podnik založil v roce 1870 Eduard Bartelmus, ale k největšímu rozkvětu došlo, když jej vedl jeho synovec Moritz Bartelmus. Právě za jeho éry se udála Chodynská tragédie.
V Železniční ulici se nádobí vyrábělo až do roku 1948, poté byl podnik rozdělen mezi Škodovku a další závody. Dodnes se z původní Bartelmusovy továrny dochovala sklad s dodnes zachovaným nápisem Bartelmus.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.