Foto: Petr Kutka, Plzenoviny.cz

Vražda kvůli botám. Ošklivou smrt patnáctileté Barbory Pávové dodnes připomíná křížek v lese u Plzně

Byl začátek června roku 1916. Boje světové války odvedly mladé muže na frontu a jejich úlohu ve výrobě přebíraly dívky. To byl případ i dvou teprve patnáctiletých kamarádek Barbory Pávové a Marie Bíbové, které pracovaly jako dělnice v muničce v Plzni na Bolevci. Jejich přátelství ale nemělo dlouhého trvání.

Odporná vražda mladé dívky

Když se jednoho chladného červnového rána vydalo na houby do lesů na sever od Plzně několik místních občanů, místo chvil příjemně strávených v přírodě si odnesli vzpomínku, která je zcela jistě provázela po celý život. Mezi stromy ležela zakrvácená mladá dívka, pohled to nebyl vůbec pěkný a přivolaný lékař ihned konstatoval násilnou smrt. Nedaleko bezvládného těla ležela vražedná zbraň, kapesní nožík. Četníkům netrvalo dlouho a dívku identifikovali podle dělnické průkazky, kterou měla u sebe. Šlo o Barboru Pávovou, kterou rodiče hledali již od předešlého dne, když se nevrátila domů ze směny.

Nebožačka měla u sebe ještě jednu věc, medailonek s obrázkem dívky, kterou evidentně nebyla ona sama. Rodiče v ní poznali její nejlepší kamarádku Marii Bíbovou, avšak s vraždou dívky ji nijak nespojovali. Dívky spolu pracovaly ve Škodovce, chodily společně z práce a byly ve stejném věku. Vyšetřovatelé se tedy obrátili na Marii, od té očekávali, že by je mohla přivést na stopu pachatele hrůzného zločinu. Realita však byla úplně jiná.

Zaniklá plzeňská čtvrť Cikánka padla popelem při drtivém náletu na konci 2. světové války

Marie nejprve tvrdila, že je cestou z práce, která vedla lesem, napadl neznámý muž a chtěl je znásilnit. Jí se povedlo utéct, ale nedokázala vysvětlit, proč napadení nenahlásila, přestože nevěděla, co se stalo s její nejlepší kamarádkou. Nakonec nezvládla tlak policistů a k vraždě se sama přiznala přímo v márnici boleveckého hřbitova nad tělem mrtvé Barbory.

Nepochopitelný motiv

Dívky se stejně jako každý den vracely lesní cestou z práce v muničce. Byla sobota a dělníci dostávali týdenní mzdu. Barbora si ihned v práci koupila nové boty. Vražedkyně vypověděla, že se jí moc líbily a když se obě kamarádky na chvíli posadily, Marie jako smyslů zbavená bodla nebohou dívku zezadu do krku. Pak přidala ještě dalších 12 ran.

Mrtvé kamarádce sebrala boty v hodnotě 40 korun a dalších 15 korun, které jí zbyly. Nechala ji ležet, lup ukryla nedaleko v lese a klidně odešla domů.

Marie Bíbová byla odsouzena k pouhým čtyřem letům vězení. Odvolací soud ji přidal ještě dva roky. Vražedkyně se tak dost možná vyhnula neštěstí, které se o rok později, 25. května 1917, odehrálo v muničce, kde pracovala. Výbuch továrny tehdy zabil desítky lidí a stovky jich zranil. Bylo to neštěstí, jaké nemělo v Plzni ani v celém Československu obdoby. Karel Čapek se jím nechal inspirovat při psaní románu Krakatit.

Záhady kolem nás: prokletý statek Pohádka a jeho zbožný nájemník vrah Roubal

Napravená vražedkyně?

O tom, zda se Marie Bíbová v žaláři napravila, můžeme jen spekulovat. O jejím dalším životě se toho moc neví. Provdala se za jistého Švancaru, s nímž měla dvě dcery. Počestně ale moc nežila, protože se stýkala s několika muži, od nichž si nechávala za schůzky platit.

Marie zemřela v pouhých osmatřiceti letech a zde platí známé pořekadlo „boží mlýny melou pomalu, ale jistě.“ V roce 1939 byla nalezena v lese, jen pár kilometrů od místa, kde před třiadvaceti lety ubodala svoji kamarádku. Byla svázaná v pytli a měla prostřelenou hlavu.

Vyšetřování zavedlo kriminalisty k Václavu Huclovi, hlídači kaolinky v Horní Bříze. Ten se přiznal k tomu, že se s Marií stýkal a že ji zastřelil. Nicméně nikdy nebylo odsouzen. Podle soudu se vražda odehrála z pomatení smyslů a obžalovaný odešel po vynesení rozsudku rovnou domů.

Pochody smrti na Plzeňsku ve znamení soucitu a solidarity

Křížek pro Barboru Pávovou

Na místě vraždy byl pro zavražděnou Barboru Pávovou postaven malý pamětní kříž, ten byl ale ve čtyřicátých letech minulého století poničen. Na místě tak zbyla jen kamenná základna, která byla odstraněna v roce 1974 při výsadbě lesní školky.

Kříž byl znovu obnoven v roce 2009 nedaleko místa tragédie a dnes je k vidění za plotem lesního závodu v Plzni na Košutce.

Galerie:

Zdroje: J. Hajšman, P. Mazný – Plzeňský místopis; P. Mazný, V. Krátký – 100 zajímavostí ze staré Plzně; www.krizkyavetrelci.plzne.cz

 

Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:
Přidat na Seznam.cz

O Autorovi:

V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.


Petr Kutka

V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. Baví jej ale i dobrá muzika, literatura a dějiny, se kterými je spjato i jeho vysokoškolské vzdělání. V současnosti vede několik online magazínů.

Tipy z kalendáře akcí:

Souhlas se soubory cookie pomocí Real Cookie Banneru