Karl Koller: Jak se sušický rodák stal průkopníkem kokainové lokální anestezie
Vědecká komunita ho zná i pod přezdívkou „Coca Karl“, avšak v Česku byl tento výjimečný oftalmolog a průkopník lokální anestezie téměř zapomenut. Byla by to ale škoda, protože příběh tohoto sušického rodáka není jen o nezáživném bádání. Jeho úspěšná kariéra byla spjata s kokainem i aférou, kdy byl vyzván na ostrý souboj muže proti muži.
Setkání s Freudem ho přivedlo k revoluční myšlence
Karl Koller se narodil 3. prosince 1857 v dnešní ulici Americké armády č.p. 82 v Sušici. Zde však dlouho nepobyl, protože po smrti matky odešel v pěti letech s otcem do Vídně. Nicméně jeho kořeny jsou české a sahají zejména na Teplicko, kde Kollerovi předci z otcovy strany žili po staletí v židovské vesnici Sobědruhy. Matka pak pocházela z Bílinska.
Ve Vídni vystudoval tamní lékařskou fakultu a od roku 1882 se věnoval očnímu lékařství. Vzhledem ke komplikacím s očními chirurgickými zákroky začal přemýšlet, jak by mohl pacientům při operacích ulevit. Používaná anestetika té doby, zejména éter a chloroform, nebyla pro oftalmologii moc vhodná, protože po nich pacienti zvraceli a nedokázali zůstat bez pohybu. Mnoho chirurgů tak operovalo bez umrtvení, jenže kromě bolesti oči samozřejmě reagují na sebemenší podněty mimovolnými reflexními pohyby. Koller chtěl najít metodu, jak oko lokálně znecitlivět tak, aby pacienti netrpěli a chirurgové měli klid na práci. Zkoušel morfin, chloralhydrát či bromidy, ale bez úspěchu.

Vše změnilo až setkání se Sigmundem Freudem, rodákem z Příboru, který byl fascinovaný účinky kokainu popsanými německým vojenským lékařem Theodorem Aschenbrandtem. Ten vojínům dával denně kokain pro zlepšení fyzické kondice, zvýšení odolnosti i snížení pocitu hladu. Freud Kollerovi navrhl, že by látku mohl vyzkoušet v očním lékařství. Tehdy si mladý lékař uvědomil, že se lidem konzumujícím kokain znecitlivuje jazyk. Během roku 1884 tak zkoušel aplikovat do očí vodný roztok z kokainu různým zvířatům a než jej použil při první operaci člověka, vyzkoušel látku i na svém oku. Tím si byl jistý, že je na dobré cestě a první úspěšnou operaci glaukomu (zeleného zákalu) v lokální anestezii provedl 11. září 1884.
Koller svůj objev prezentoval na oftalmologickém kongresu v německém Heidelbergu a nová metoda lokálního umrtvení se rychle rozšířila po celém světě i mimo obor očního lékařství. Sušický rodák tak nepřímo ulevil od bolesti milionům lidí po celém světě a několikrát byl navržen na získání Nobelovy ceny, která se uděluje od roku 1901.
Z Vídně do New Yorku
Ve Vídni Koller ale dlouho nepůsobil. Odešel za oceán, avšak ne jako hvězda. Jeho vycestování z Rakouska-Uherska bylo nucené. Rok po objevu znecitlivujících účinků kokainu se pohádal se svým kolegou chirurgem Fritzem Zinnerem na místní klinice. Šlo o banální neshodu ohledně ošetření prstu jednoho z pacientů, přičemž každý lékař měl na postup léčby jiný názor. Zinner vmetl Kollerovi, že je drzý Žid a ten mu dal na oplátku facku. Chirurg pak „očaře“ vyzval na souboj muže proti muži. Jak šarvátka dopadla, nevíme, ale Koller musel z Vídně odcestovat.
Přes Nizozemí se dostal až do New Yorku, kde si vybudoval pověst respektovaného očního lékaře. K jeho největšímu úspěchu patří operace oka desetiletého chlapce, který díky němu začal vidět. Tento malý pacient se jmenoval Chauncey Depew Leake, později objevitel celkového anestetika.
Karl Koller, rodák ze západočeské Sušice, zemřel v New Yorku v roce 1944 ve věku 86 let jako respektovaný vědec a otec moderní lokální anestezie. Kokain se jako anestetikum používal i přes vědomí, že jde o vysoce návykovou a toxickou látku, ještě dlouhá desetiletí, dokud nebyl nahrazen méně škodlivými látkami, jejichž vylepšování v podstatě pokračuje až do současnosti.

Pamětní deska v rodné Sušici
I přesto, že je kokain v lékařství dnes minulostí, přínos Karla Kollera pro vědu i pro pacienty je nesporný. Byl to on, kdo otevřel cestu k moderní anesteziologii, a tak se na jeho osobnost nezapomnělo ani v Sušici. Město svému rodákovi věnovalo pamětní desku, která od prosince 2012 visí na jeho rodném domě.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.