Zapomenutí velikáni. V Borovech u Přeštic žil rolník a básník v jedné osobě aneb Příběh Josefa Berky
Podobně jako jinde, i Plzeňský kraj byl domovem řady význačných osobností. Některé si připomínáme dodnes, na jiné se ale zapomnělo. Čas odvál i věhlas Josefa Berky, muže, který hospodařil ve vesničce Borovy na jižním Plzeňsku. Kromě tvrdé práce dokázal však také zplna upustit uzdu své fantazii a nechat na sebe dýchnout umění veršů. V době počínající okupace psal básně, které posilovaly lásku k vlasti, ke svým kořenům a tradicím.
Vesnička malebná
Obec Borovy (dříve též Borovany či Borové) sahá svojí historií do 14. století, první písemné zmínky se datují k roku 1358. Ves, ale i přilehlá tvrz a statek vystřídali řadu majitelů. Kolem roku 1600 byl majetek prodán Mikuláši Šicovi z Drahenic, obec byla od té doby sdílena se statkem poříčským.
Dnes Borovy patří do okresu Plzeň-jih. Z památkového hlediska mohou nabídnout hned několik skvostů, ať už ctnostnou, nedávno zrekonstruovanou kapli Narození Panny Marie, u ní se tyčící památnou lípu či historicky i technicky významnou stavbou mlýna. Ten byl po většinu svého provozu v majetku rodiny Prokopů.
Kromě památek vzešli odsud i významní rodáci. V 19. století se tu narodil budoucí ředitel měšťanské školy a spisovatel Martin Weinfurt, století dvacáté pak bylo ve znamení působení Josefa Berky, sedláka a „básníka domova“.
Otci k vůli, otci navzdory
Josef Berka se narodil 5. března 1909 v domě s číslem popisným 53 (řečeno „u Halášků“). Jak bývalo zvykem, chodil nejprve do základní školy ve Vřeskovicích, poté do měšťanské školy v Přešticích. Zde následně absolvoval dvouletou hospodářskou školu.
Ačkoliv poezii miloval a sám se jí laicky věnoval již od mládí, přání otce Karla Berky na synovu kariéru bylo poněkud z jiného soudku. Měl pokračovat v hospodaření. Josef se tomuto požadavku přizpůsobil a stal se rolníkem na rodinném statku v Borovech. Své básnické vlohy však nepotlačil. Ač přes den dřel do úmoru na poli, ruce mozoly oteklé večer psaly verše.
Deset let tvorby aneb Opratě v rukou, v očích snění, jak se sám charakterizoval
Co se týče veřejné literární činnosti, té se aktivně věnoval především mezi roky 1929 – 1939. Ale jeho první amatérská sbírka vznikla už v Berkových osmnácti letech. Nazval ji Básně 1927 – 1928 a obsahovala jeho prvních 60 básnických pokusů.
V letech následujících začal své příspěvky zveřejňovat v různých časopisech, roku 1931 pak přišla první vydaná básnická sbírka. V nákladu 200 výtisků tehdy vydal knihu veršů Hořké krůpěje. Obsahovala především prvky přírody. Byla to právě tato sbírka, která mu otevřela dveře do společnosti plzeňských umělců, výtvarníků a literátů.
Pět let na to vyšlo další Berkovo dílo nazvané Klekání. Věnuje se především tématu krajiny Borov a celého Klatovska, práci na poli i v lesích, těžkému údělu zemědělce. V místní intelektuální společnosti sklidil ovace, Karel Vokáč, spisovatel původem z Rokycanska, uvedl jeho verše slovy: „Klekáním se hlásí o slovo v naší literatuře mladičký sedlák, který si zaslouží být zván básníkem.“
V roce 1937 přišel Berka s knihou Pokorná země, která vedle klasického tématu lásky k přírodě i zemi o něco znatelněji vyznává autorovu zbožnost a křesťanskou odevzdanost.
Chléb v kamení, sbírka z roku 1939, byla další v pořadí a představovala zároveň jeho poslední vydanou ucelenou knihu. I zde byla hlavním námětem příroda, rolnická práce, ale i význam rodu a rodového ukotvení v místní tradici. Jakkoliv ve svých verších opěvoval svoji zemi, svůj kraj, žádná kniha se nevěnovala napřímo sociální nebo politické otázce či tématu vlastenectví v pravém slova smyslu.
Až jeho poslední verše v Řádu obsahovaly přímé nejistoty a strachy v souvislosti s nacistickou okupací. Autor zde shrnul obavy, které zahalily i Klatovsko.
Konec básnické kariéry
Od té doby měla jeho literární tvorba sestupný charakter. Po válce, s nástupem nového režimu, přestal psát básně zcela. Dobové ideje žádaly jiných témat, než úcta k přírodě a Bohu. Svůj odkaz však zanechal. Svými básněmi vyjadřoval tak silnou lásku ke kraji, k zemi, ke svým kořenům, že dodával sil ve zlých dobách.
Josef Berka zemřel v roce 1987. Poslední spočinutí nalezl na hřbitově v sousedních Vřeskovicích.
Galerie:
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).