J. Hlávka v roce 1895. Foto: Volné dílo

Josef Hlávka a Lužany. V místním parku se procházel s národní elitou i psem Zemanem

O Josefovi Hlávkovi, přeštickém rodákovi devatenáctého století, bylo napsáno mnoho. Tento uznávaný architekt, stavitel, mecenáš a první president České akademie věd a umění, proslul svojí pracovitostí i vlastenectvím. O jeho stavebních projektech a profesní důmyslnosti se dodnes hovoří v širokých kruzích. Co o něm ještě napsat, oprostíme-li se od jeho pracovních úspěchů?

Osudný Plzeňský kraj

Josef Hlávka (1831 – 1908) se narodil v západočeských Přešticích v původně barokním, typicky měšťanském domě místního soudního zaměstnance. Dům stojí dodnes a je chráněnou kulturní památkou.

Byl svědomitým a nadaným studentem. Své znalosti a odbornost načerpal v Praze i ve Vídni. Stojí za vznikem nespočtu stavebních a projektových plánů. Stavba majestátní budovy vídeňské opery mu vynesla uznání od samotného císaře. S pracovními úspěchy přišly i nemalé zisky.

Mohl si tak dovolit koupit zámek, stojící na místě původní zemanské tvrze ze 13. století. Ve století devatenáctém už však byla budova přestavěna a nesla prvky renesančního slohu. Zámek ležící v Lužanech koupil původně pro svoji matku. Záhy se však stal i jeho útočištěm.

Přeštické prase téměř upadlo v zapomnění. Tajné chovy jej v minulosti zachránily a dnes jeho obliba znovu roste

Bohatýr ducha a práce

Tento popisek stojí na Hlávkově náhrobku a zplna vyjadřuje jeho životní hodnoty a cíle. Jeho intelektuální nastavení šlo ruku v ruce s jeho pracovitostí. Dnes bychom jej nazvali workoholikem, dřel tvrdě a neúnavně. Spát více jak čtyři hodiny denně vnímal jako ztrátu času. Relaxování, zábava, to v jeho očích nemělo žádný užitečný potenciál. Brzy měl ale poznat, že jen z odhodlání vydržet a vůle dokázat nemožné, tělo vyžít nemůže.

Těžká práce psychická i fyzická si brzy vzala svoji daň. V necelých čtyřiceti letech Josef ochrnul a ztratil zrak. Uchýlil se tak do Lužan, kde se snažil v poklidu zrehabilitovat. Věrným společníkem během pobytů v impozantní zámecké zahradě mu byl jeho pes Zeman. A skutečně, po letech se povedl malý zázrak. Josef se uzdravil, vstal z kolečkového křesla a v očích se opět objevila záře.

vídeňská státní opera
Stavba budovy vídeňské opery vynesla Hlávkovi uznání od samotného císaře. Foto: Pixabay

Patriot, mecenáš i vynálezce

Začal tak znovu naplno pracovat. I zámek pod jeho rukama prošel rekonstrukcí. Ale nejen to, koncem 19. a počátkem 20. století začal zámek hostit mnohé význačné osobnosti. Básníci, skladatelé, hudebníci, malíři a mnozí jiní umělci se sem naučili znovu vracet nejen za odpočinkem, ale především za odbornými symposii, během nichž se zápalem diskutovali o možnostech kulturního, ale i hmotného povznesení naší vlasti. Zámek se stal centrem ekonomických, stejně jako učených debat, a místem umělecké tvorby.

Pobývali zde velikáni jako třeba J. Vrchlický, J. V. Myslbek nebo J. V. Sládek. Antonína Dvořáka například místní folklór motivoval k tvorbě opery „Čert a Káča“, v Lužanech pak přímo složil proslulou Lužanskou mši. Zajímavá historka se pojí k první návštěvě J. Vrchlického. Ten na módu příliš nedal, oblékal se spíše asketicky, a tak v mnohých mohl vyvolat dojem žebráka. Přesně k tomu došlo, když se blížil k zámku. Hlávka jej zahlédl. I zželelo se mu nuzného muže. Vzal tedy minci a tu vhodil do jednoho ze svých vynálezů. Uvnitř zámku byl mechanismus, umožňující přesun mince ven. Ta vypadla do žlábku, z něhož si ji vděčný pocestný mohl vzít. Vrchlického však toto nedorozumění značně popudilo. Hlávka se omluvil, vzal si minci zpět a začal navazovat další ze svých přátelských vztahů.

Vdavekchtivá Káča ani čertem nepohrdla. Odnesl si ji do pekla nedaleko západočeských Lužan

„Josífkovy“ lásky děti nepočaly

Na výběr životních partnerek měl Hlávka štěstí, obě jeho ženy k němu vzhlížely s obdivem a úctou. Láska ze studentských let Marie byla jeho první vyvolenou. Brzy však zemřela. Rovněž jeho druhá žena Zdeňka plnila roli manželky význačného muže české společnosti patřičně a svědomitě. Ale i ona mu umřela.

Ani jedna z žen Hlávkovi neporodila dědice. Když tak přišlo na poslední vůli a rozdělování majetku, přistoupil Josef k doposud nevídanému kroku. Své jmění, kterým již dříve přispíval na dobré a ctnostné věci, svěřil nadaci „Nadání Josefa, Marie, a Zdeňky Hlávkových“, jíž byl zakladatelem, a která do dnešních dní podporuje české vysoké školství, vědu, kulturu i umění. Vznikla roku 1904 a byla první institucí tohoto typu u nás.

Podívejte se na zámek v Lužanech, kde Josef Hlávka trávil značnou část svého času:

Zdroje: Brožura Kulturní a historické muzeum na zámku Lužany; prohlídka

 

Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz

Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.

 
 



Sdílejte:

Přidat na Seznam.cz