Konec světa možná někdy skutečně přijde. Hrstka věřících jej očekávala přesně před 21 lety
Důvodů, proč by měl náš svět skončit, se objevila celá řada. Proroctví z Bible coby trest shůry, ekologická havárie, samotná konečnost planety Země, to vše je jen výčet už dříve nastíněných scénářů. Ve španělském Garabandalu očekávali velké věci přesně 13. dubna 2000. A nebylo to v dějinách poprvé, co se nic nestalo.
Plané poplachy v krátkém výčtu
Apokalyptických scénářů i dat byl napříč historií snad nespočet. Jednotlivé kultury a náboženství si na základě sobě významných elementů, známých osob nebo přírodních úkazů od nepaměti stanovovaly milníky, mezi něž patřil i konec světa.
Z nám bližší historie lze namátkou uvést několik konkrétních případů. Dle výkladů Bible měl podle Svědků Jehovových být osudným rok 1914, dále pak třeba 1925 nebo 1975. K Bibli vzhlížel i inženýr z NASA a příkladný věřící Edgar Whisenant, ten své propočty zakončil přibližným datem 11. září 1988. Atomová válka měla stát za koncem světa 23. dubna 1990, tak alespoň hlásala Elizabeth Clareová, spisovatelka a vůdčí osoba malého náboženského spolku z USA.
Rok 2000 pak byl co do tématu konce světa poměrně ožehavý. Objevilo se tak hned několik konkrétních dat o konci naší existence.
Většina z nás ve zvláštní nejistotě očekávala události 1. ledna 2000. Řada teoretiků přišla s problémem přechodu počítačové sítě z číselné řady končící 1999 a její změnou na 2000. A tak, i přes ujišťování mnohých odborníků, že kolaps nenastane, vzbudil tento den značné pochybnosti. Očekávaly se hromadné výpadky elektřiny, v jejichž důsledku měla být ohrožena bezpečnost. Hovořilo se o selhání jaderné energie či hromadném padání letadel. Nejčernější scénáře vybízely k poslední modlitbě.
A zatímco většina lidí si na konci prvního dne nového roku oddechla, několik věrných, shromážděných kolem amerického proroka Ronalda O’Briena (původně Ronald Woodruff), vzhlížela k nebi nadále. Jejich duchovní otec jim totiž svěřil tajemství, které je mělo připravit na skutečný soudný den.
13. dubna, to měl být začátek konce
K tomu mělo dojít 13. dubna 2000. Tak O’Brien pravil a tak bylo rovněž vzrušeně očekáváno. Všichni, kdo se toho dne shromáždili v horském Garabandalu na severu Španělska, měli být vyléčeni z jakékoliv choroby či postižení. Získali tak údajně spásu pro nový svět. Toho se neměli dožít ostatní lidé, jež by se odmítli pokořit před jedinou pravou vírou, a kteří v následném biblickém Armagedonu měli dojít smrti a zatracení. O’Brien tvrdil, že smrt stihne celé čtyři miliardy lidí.
Ani v tomto případě proroctví nedošlo svého naplnění. Podobně jako u jiných vůdců, směřujících své ovečky k lepším zítřkům, však pro O’Briena znamenalo nemalý finanční profit od svých věřících, kteří mu ono „přepočítání se“ svorně odpustili.
Konec světa v roce 2000 potřetí
Ještě jednou měl toho roku být svět ohrožen, a to 5. května. Tentokrát se mělo jednat o globální přírodní katastrofu zapříčiněnou konjunkcí planet. Zemi měl postupně přikrýt led, jehož silná vrstva by zahubila vše živé. Tak alespoň hlásal Američan Richard Nooneh.
Předpovědi, které se neomrzí
Není až tak překvapivé, že ony tragické předpovědi dále pokračovaly. 21. století tato apokalyptická poselství přejalo a nadále přikrmovalo. Nelze si tak třeba nevzpomenout na 21. prosinec 2012, den, který odkazoval na konec mayského kalendáře. Ve výčtu by šlo pokračovat až do dnešních dní.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).