Na Jiřího se vypouštěl dobytek na pastvu a věřilo se, že se otevírá země. Skutečný sv. Jiří zemřel pro svoji víru
Podle lidových pranostik se právě na svátek sv. Jiří otevírá země. Známé pořekadlo praví „Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.“ Nicméně se tradovalo, že v tento den ještě nejsou jedovatí. Ve skutečnosti byl však tento svátek ve znamení hospodářské práce.
Jiří vypouští dobytek na pastvu a jaru dává plnou sílu
Od 24. dubna se vypouštěl dobytek na pastvy a často se také prováděla jeho evidence. Hospodář s pastýřem zpravidla vyznačovali vruby na takzvanou rabuš nebo také na vrub. Jednalo se o dřevěnou hůl a každý zářez znamenal jedno zvíře. V některých krajích dával hospodář pastýři drobné dary v podobě hospodářských produktů – vejce, mléko, mouku a podobně).
Na Šumavě byl svátek sv. Jiří ve znamení oslav. Do hor přichází jaro vždy o něco později, a tak byl tento den chápán i jako jakýsi zlom mezi posledními záchvěvy zimy a plným příchodem jara. Dobytek vypouštěný na pastvu byl nazdoben věnci z lučních květů s červenými stužkami. Červená měla zvířata ochraňovat před zlými silami. Také se často dobytek poléval svěcenou vodou. Hospodáři si tímto rituálem chtěli zajistit hojnost mléka, masa, vlny, ale i budoucích mláďat.
Na Jiřího svátek se však vyvinulo daleko více povídaček a lidových obyčejů, než jen notoricky známý verš o hadech a štírech, kteří přicházejí z otevřené země společně se zelení, která zahlcuje přírodu. Lidé věřili, že o Jiřího svátku je voda ve studních jedovatá, a proto si vždy dělali zásobu předem. Jed ve vodě zanechali hadi, kteří naopak tento jediný den v roce jedovatí nebyli. Dívky se na Jiřího potulovali po loukách a hledali čtyřlístky. Věřilo se, že tento symbol štěstí je 24. dubna ještě silnější než v jiné dny a má kouzelnou moc. Lidé také pozorovali počasí ve dnech předcházejících svátku, pokud bylo hezky, po Jiřím se mělo ochladit a naopak. Svátek sv. Jiří byl tedy chápán jako zlomový den v mnoha ohledech, třeba i proto, že poddaní platili vrchnosti jarní plat.
Skutečný sv. Jiří zemřel pro zakázanou víru
Jiří byl v našich zemích uctíván především jako patron všech rolníků. Tato role prakticky vychází z původu jeho jména v řečtině, kde Georgios znamená rolník nebo zemědělec. Historický sv. Jiří se narodil v římské provincii Kappadokie (dnes vnitrozemské Turecko) někdy ve 3. stoletím do křesťanské rodiny. Jeho otec byl za zakázanou víru umučen. Jiří byl silný muž a již v mládí dosáhl hodnosti plukovníka v římské armádě. Pak ale nastalo kruté pronásledování křesťanů císařem Diokleciánem.
Jiří se křesťanství nevzdal. Traduje se, že před císaře předstoupil a vyznal se mu ze svojí víry. Ten ho nechal zavřít a mučit. Jiří měl možnost se víry vzdát, ale neudělal to a následně byl sťat. To bylo v roce 303. O deset let později se křesťanství stalo povoleným náboženstvím v říši.
O několik století později se sv. Jiří začal vyobrazovat jako rytíř na koni, který zabíjí saň. K obrazu se váže příběh o statečném rytíři, který nestvůru zabíjí a zachraňuje princeznu. Povídačka má stejné rysy jako starší příběhy z předkřesťanské doby a zcela jistě jde pouze o symboliku, kde saň představuje zlo či pohanství a Jiří je jako rytíř symbolem neohroženého bojovníka za víru, protože jím doopravdy byl.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
V online světě je doma stejně jako v Plzni. Redakční práci v online magazínech se věnuje od roku 2005. V roce 2017 založil Plzeňoviny a od té doby denně vyhledává zajímavé informace z celého Plzeňského kraje, které rád předává dál. V současnosti vede několik online magazínů.