Někdy si vzpomeň. Proč nás vzpomínky klamou a mládí většinou vykreslují v růžových barvách

Tak známá a nesčíselněkrát omletá věta „Za našeho mládí to bylo lepší“, vybízí k zamyšlení. Proč vlastně naše mysl vidí události doby minulé v lepším světle, než ve skutečnosti byly a proč na mládí povětšinou vzpomínáme jako na dobu lepší, než je ta současná? Ono to je vlastně docela prosté.


Tak za prvé, mozek to zlé potlačuje

Mozek se ze své podstaty snaží o naši ochranu. Proto pociťujeme strach v ohrožení, hlad a žízeň, když má tělo nedostatek, pud sebezáchovy v nás vyvolá nadměrnou sílu a odhodlání přežít.

Součástí tohoto procesu je i jakési „sebečištění“, kterým se mozek zbavuje negativních vzpomínek. Ne na vše zlé samozřejmě zapomeneme, ale dojde k částečné eliminaci negativních prožitků, už je nevnímáme tak intenzivně, některé jsou potlačeny zcela. A tak častokrát z dávné minulosti zbývá víc dobrého, než zlého.

přátelé

A za druhé, mládí je obdobím elánu, nadšení a síly…

Spousta mladých si přeje, aby už byli dostudovaní, aby už měli své auto, byt, atd. Myšlenky směřují k budoucnosti. Pravdou ale je, že jejich tělo, a ruku v ruce s ním i mysl, prožívají období nejkrásnější. Jakkoli si to nepřipouštějí, to nejlepší nemají před sebou, v tom nejlepším zrovna žijí. Rozumí dobovým technologiím i životnímu stylu a nastavení, vše je pro ně přirozené, jsou toho součástí. Jenže svět se mění, lidé už tolik ne.

Mladé tělo je plné energie, není zatížené následky nezdravého životního stylu. Mysl je ještě čistá, nepokřivená vlivy dlouhodobých stresů, ať už se jedná o dobré pracovní výkony, splácení hypotéky nebo jiné starosti spojené s dospělostí. Takto zdraví a vitální jsou mladí plní euforie ze svých prožitků, vše je intenzivnější, chtějí experimentovat, dokáží se radovat na plno.

…to vše nás ale časem opouští

To však s přibývajícími roky jakoby ochladne. Člověk se zklidní a život přestane být tak vzrušující. Začne vyhledávat spíše klid, než opojení těla i smyslů.

Doba se neustále vyvíjí a tak již v dospělosti můžeme to, co se kolem nás děje, přijímat nikoliv s nadšením. I přesto, že většina z nás přivykne, už to není ono. A tak už třeba dnešní třicátníci často nechápou dnešní online život, to, proč se mladí stávají závislými na sociálních sítích a skutečný život a skutečné mezilidské vztahy posouvají do pozadí.

mobil

A co teprve ve stáří. To už svět nechápeme vůbec. O co víc, začnou docházet i síly. Nadšení poznávat nové možnosti a učit se novým věcem už vyprchalo. A myšlenky se začnou upínat k dobám, kdy jsme světu ještě rozuměli a užívali ho plnými doušky. Vzpomínáme na všechny ty silné prožitky a bezstarostné roky, během nichž jsme byli součástí doby, které jsme rozuměli, která nás formovala, v níž jsme prožívali radost, nezastíněnou starostmi a nemocemi.

Ve skutečnosti tak vůbec nejde o dobu, ve které žijeme, o to jaká je. Jde o to, že mládí nám vždy přijde jako období lepší. Samozřejmě pokud se vyvíjí standardně a není zasazeno například do válek nebo dalších nahodilých negativních událostí.

Potvrzení pravdivosti z pole hudební scény

Jiří Schelinger ve své písni Holubí dům zpívá o hledání dětské vnímavosti, kterou metaforicky zosobňuje právě holubí dům v údolí:

Sdílný déšť vypráví okapům, bláhový, kdo hledá tenhle dům. Odrůstáš chlapeckým střevícům, neslyšíš holubích křídel šum. Nabízej úplatou cokoli, nepojíš cukrových homolí. Můžeš mít třeba zrak sokolí, nespatříš ztracené údolí.“

A ono to tak vážně je, dospělost otupuje a náš pohled na svět se značně změní. Ostrost a síla prožitků a vnímání poklesne. A tak se s přibývajícím věkem víc a víc vracíme do mládí, které nám nabídlo všechno prakticky za nic.

francouzi na kole

Pozitivně a zase pozitivně

Netřeba ale věšet hlavu. Věk je pouze číslo a radovat ze života se můžeme kdykoli. V každém životním období lze nalézt pro sebe nové zájmy, životní cíle i možnosti. Ze změn si brát hlavně to pozitivní, vnímat je jako výzvu, nikoliv jako nepochopitelné projevy zkažené doby, potvrzující svojí zvráceností při nejmenším blížící se Armagedon.