Od beatníků k hippies. Haight-Ashbury jako čtvrť černých ovcí

Když se řekne hippies, každý ví. Mír, láska, tolerance, ale i bohémské mravy a hlavně vzdor vůči konzervativní společnosti. Onu avantgardní revoluci však nespustily květinové děti, nýbrž intelektuálové, kteří se nazývali beatníci (možno též bítníci).


Nový životní styl i nová renesance

Někdy mezi čtyřicátými až začátkem padesátých let dvacátého století se v San Francisku zrodilo něco, co zcela bořilo mýty o americkém snu. Skupina umělců, zejména spisovatelé a básníci, vytvořili společenství, které odmítalo životní standardy většiny společnosti. Vytvořili specifickou subkulturu, která se stala vzorem mnohým dalším.

Klasické původní beatníky, někdy též „Beat Generation“ (ztracená generace), zosobňovali například Allen Ginsberg, Neal Cassady nebo Jack Kerouac. Všichni psali v duchu své nově vzniklé filozofie, zejména Ginsbergova báseň „Howl“ (Kvílení) je považována za odraz beatnického myšlení.

Allen Ginsberg
Allen Ginsberg (uprostřed)

Beatníci byli volnomyšlenkáři, kteří odmítali jít s davem. Vysmívali se konzumní společnosti zaměřené na práci, kariéru, peníze, hromadění majetku či udržování klamu o šťastné rodince. Odmítali konzervativní politické nastavení. Naopak volali po svobodě, spontánnosti, spiritismu a existencialismu. Nestresovat se budoucností, ale užívat si každého nového dne, žít ze dne na den. Úzkostně ale také hovořili o pomoci slabým či o konci rasové diskriminace. Bojovali proti netoleranci a předsudkům.

Svůj vzdor vyjadřovali volným životním stylem. Oblékali se neformálně, žádný oblek, ale džíny a odrbaná košile. Volnost a tolerance. Právě v takovém duchu beatníci vyznávali neformální lásku, dokonce i tu homosexuální. A aby byl každý den ta správná jízda, nebránili se ani drogám. Užívali především marihuanu a hašiš, jen výjimečně sáhli po psychedelických látkách.

I přes ideu tuláckého života, hromadné sexuality a užívání omamných látek, se jednalo především o mladé umělce, kteří se nespokojili s tím, co jim současná společnost nabízí. Chtěli tvořit, experimentovat, zažívat stavy mysli spojující duši se samotným vesmírem. Neustále diskutovali o problémech světa i lidské existence, nesmířili se s praktickým věděním, chtěli nahlédnout pod pokličku samotného absolutna. A tvořili. Psali uchvacující literaturu a básně, do nichž promítali své otázky a nejistoty, stejně jako radost či euforické zážitky prožité ve stavu odevzdání se droze. Byli to umělečtí bohémové, kteří v San Francisku spustili vlnu boje za tvůrčí individualismus. Především díky své literární tvorbě je tato jejich doba nazývána „sanfranciská renesance“.

Jack Kerouac
Jack Kerouac
Haight-Ashbury, ráj těch, kteří jinam nezapadli

Centrem beatnických symposií se zprvu staly kavárny na North Beach. Jenže klidné posezení u kávy a jointa začaly nahrazovat hlučné kluby a diskotéky. To velkou část beatníků znechutilo a donutilo k tomu odejít za klidným rozjímáním jinam. Mnozí se asimilovali do prostředí kampusu sanfranciské univerzity a rovněž blízko parku Golden Gate. Zdejší studenti byli podobně nastaveni, rovněž rádi probírali epochální témata. A staré viktoriánské budovy uvnitř místní čtvrti Haight-Ashbury byly nejen zdrojem levného ubytování, především to ale byla pastva pro oči i duši těchto umělecky zaměřených filozofů.

Haight-Ashbury bylo kouzelné místo otevřené všemu a všem. Dalo se tu bezcílně posedávat, meditovat po vzoru východních náboženství, diskutovat, prožívat svůj trip nebo se milovat poněkolikáté za den. Byl to ráj všech, kteří v běžné společnosti úmyslně či nevědomky selhali. To, co bylo jinde nepřípustné, tato čtvrť vítala.

Mnohé bazárky nabízely oblečení přesně pro onen ledabylý až výstřední vkus. Nabírané látky, barevné šaty, oblečení vojenského typu nebo hábity připomínající mnišské taláry. Spousty náramků, korálků a čehokoli, co se blýskalo. Čím méně konzervativně byl člověk oblečen, tím víc byl dnešními slovy „cool“.

Haight-Ashbury
Čtvrť Haight-Ashbury
Od beatníků k hippies

Haight-Ashbury se stala známým místem všech „černých ovcí“ společnosti. Mladí sem přicházeli a přejímali místní nastavení, názory i životní styl. Už to ale nebyli oni umělečtí bohémové a životní skeptici, byli to lidé, co nepsali básně ani povídky v duchu vzrušeného patosu.

Původní beatníci, kteří se považovali za osvícené hipstery, vnímali tyto nové obyvatelé „Hajtu“ jako děcka, která přijela za zábavou, za drogami a zážitky. Proto byli dle nich tito nováčci méněcenní, tedy hippies, slova vzniklého, jakožto ponížení beatnického statutu „hipster“. Toto pojmenování se ujalo natolik, že se stalo oficiálním. A nikdo už nezkoumal fakt, že původně znamenalo beatnický posměšek.

I přesto, že se mnoho členů hippies chtělo skutečně bavit pod vlivem drog, experimentovat se životem a užívat si hromadné lásky, mnozí zároveň i nadále udržovali zájem o velké věci, věřili ve vyšší kosmos a sílu bytí a snažili se pokračovat v tom, na co navázali.

Úvodní foto: Bob Dylan a Allen Ginsberg. Foto: Elsa Dorfman / CC BY-SA 3.0