Peter Kürten. Vampýra z Düsseldorfu usvědčila žena původem z Čech
Říkalo se mu také „Düsseldorfský netvor“ a v první polovině dvacátého století vyvolal strach a hysterii nejen v Německu, ale i v okolních státech. Zatímco média o jeho identitě vzrušeně spekulovala a policie bezradně tápala, Peter Kürten ukájel své zvrácené choutky bestiálními vraždami.
Synek, co se „potatil“
Kürten (1883 – 1931) se narodil v německém Müllheimu jako třetí z celkem třinácti dětí. Rodiče neměli, jak děti obstarat materiálně a ani s mentálními základy to nebylo valné. A tak malý Peter sledoval otcovy opilecké výtržnosti i násilné zvrácené choutky páchané na matce, dcerách i na Peterovi samotném.
U mladého Kürtena padly tyto sadistické lekce na úrodnou půdu. Brzy tak začal i on projevovat sexuální úchylky, ze kterých se většině lidí zvedá žaludek. Velmi rád mučil psy, dokonce s nimi napodoboval sexuální akt. Vrcholem zvrácenosti jeho dětských let měl být pohlavní styk s vlastní sestrou, kterou k tomuto samozřejmě přinutil násilím.
Zloděj, vrah a pyroman
Uvězněn byl skoro třicetkrát, ve vězení prožil větší část svého života. Za mříže se dostával za méně závažné delikty, jako krádeže či podvody, liboval si rovněž ve žhářství. Dlouhé chvilky v cele si krátil představami o brutálních vraždách. Tyto myšlenky jej sexuálně stimulovaly.
Když roku 1921 opět vyšel z vězení, zdálo se, že jeho náprava bude nakonec přeci jen zdařilá. Oženil se, choval se spořádaně, pravidelně chodil na bohoslužby, dobře se oblékal. To vše však bylo jen navenek, uvnitř zůstal bezcharakterním sadistou. Vlastní žena pro něj byla jen společníkem pro dlouhou chvíli, neměl s ní žádné silné pouto psychické, ani fyzické. Neboť pocit vzrušení v něm vyvolávalo jen násilí, krev a blízkost lidského skonu.
Přesto, že už měl svoji první vraždu za sebou, během loupeže v roce 1913 uškrtil, znásilnil a nakonec podřízl mladou dívenku, před zákonem byl coby vrah doposud neposkvrněný, neboť s tímto činem nebyl spojován. Od února 1929 jako by si však své zvrácené fantazie chtěl vyplnit do posledního detailu. Ve velkém napadal především ženy, které bodal, škrtil, tloukl kladivem. Na mrtvolách souložil, bezvládná těla pálil či ponechal přirozenému rozkladu. Čím větší utrpení způsoboval, tím více slasti cítil.
Jeho vražedné řádění trvalo do listopadu 1929. Policie dlouhou dobu jen bezradně přiznávala, že nemá žádnou stopu. Jejich jediným materiálem byly tisíce chaotických udání a dopisů, které nepodloženě nařkávaly nepohodlné sousedy či muže spatřené venku po setmění. Šířila se hysterie. Ženy se bály vycházet, do práce je často doprovázely policejní hlídky, děti byly hlídány s až fanatickým strachem.
Chytrá Marie pomohla k dopadení bestie
Po listopadu sice podnikl ještě několik útoků, žádný už však díky štěstěně a pudu sebezáchovy obětí nebyl smrtelný. Dne 14. května 1930 zastavil na místním nádraží vlak. Vystoupila z něj pěkná, tehdy jednadvacetiletá žena z Prahy. Jmenovala se Marie Budlichová a v celém případě sehrála klíčovou roli.
Její mládí i půvab přilákaly Kürtenovu pozornost. Šibalsky využil toho, že Marii očividně obtěžuje jiný nápadník a muže odehnal. Následně pak Marii nabídl doprovod a ochranu. Byl galantní, milý, Marie tak přijala pozvání na kávu. Následně se však i ona měla stát jednou z napadených. Není jisté, zda ji znásilnil, každopádně se o to pokusil.
Na vraždění toho dne zřejmě neměl náladu, neboť odešel a nechal vyděšenou dívku samotnou uprostřed cizího města v domnění, že jeho adresu už nikdy nenajde. Ale našla. Policii dovedla na místo už 24. května.
Vinen či nevinen
Téhož dne byl Kürten zatčen. Během následného procesu se nejprve prohlašoval za nevinného, nakonec se však doznal. Za obvinění z devíti vražd a sedmi pokusů o ně přišel dne 2. července 1931 o hlavu. Sťat byl gilotinou v německém Kolíně. Onen děsivý akt v něm zřejmě do poslední chvíle evokoval vzrušení.
Přidejte si Plzeňoviny na domovskou stránku Seznam.cz.
Vystudovala bakalářský obor Religionistika na FF ZČU v Plzni. Psaní je pro ni vyjádřením pocitů i poselstvím dalším lidem. Jak říká: „Je to lék pro duši i účinný prostředek pro hluboká sdělení věcí minulých i budoucích.“ Nejvíce ji zajímají témata 2. světové války, ale blízko má i k tématům víry a legend. Aktuálně se intenzivně věnuje focení opuštěných míst (Urban Exploration).