Polka, tanec který v 19. století pobláznil Čechy a nakonec i celý svět

Jednoho nedělní odpoledne kolem roku 1830 si služebná Anna Chadimová z Kostelce nad Labem pobroukávala píseň, jež jí probleskla hlavou. Nevědomky udělala i několik drobných tanečních kroků. Toho si všiml přítomný učitel Josef Neruda, který s pomoci služebné vše zaznamenal. Společně tak rozšířili nový tanec po celé zemi.


Legenda o vzniku populární české polky má romantický nádech, ale od pravdy je vzdálená asi tak jako Plzeň od Ostravy. Ve skutečnosti se tento populární tanec vyvinul z polských lyrických písní, takzvaných krakováčků.

Polka jako symbol svobody a hrdosti

Je doloženo, že na počátku 30. let 19. století se ve východních Čechách s oblibou improvizovaně tančilo podle polského vzoru. Záliba se rozšířila mezi měšťany i studenty, kteří sympatizovali s polským povstáním proti ruské nadvládě. V únoru 1837 se nově vzniklá polka tančila již v Praze na bálech a mezi lidmi vzbudila velké pozdvižení. Tanec se stal prostředkem společenské komunikace i symbolem národní hrdosti.

Česká polka ale již na konci třicátých let překonala hranice Čech a dokonce i celé monarchie. Nejprve v roce 1839 zazněla díky sboru pražských ostrostřelců ve Vídni, kde sklidila velký úspěch. Následně ji Jan Raab, baletní mistr Stavovského divadla, představil v pařížském divadle Ambigo. Doslova návykový tanec  si nakonec podmanil celý svět. Svým českým kořenům ale zůstala polka věrná, o čemž svědčí vlastenecké názvy Slávy dcera nebo Vlastina touha.

Polku začali skládat i světoví velmistři. Ve 40. letech dokonce do Prahy zavítal Johann Strauss st., aby nasbíral inspiraci pro svoji tvorbu a později zkomponoval několik skladeb v rytmu polky. Z tuzemských skladatelů svým dílem významně přispěl k popularizaci polky Bedřich Smetana. Nakonec se ale nejznámější skladbou stala Modřanská polka od Jaromíra Vejvody, kterou známe pod názvem Škoda lásky.

Jak to bylo s názvem pro polku?

Nejdříve se polce říkalo maděra, ale díky jejímu 2/4 taktu se vžil název půlka. Od půlky byl už jen krok k polce. Žádný zdroj neuvádí, proč se pro tanec vžil tento název, ale je pravděpodobné, že šlo buď o sympatie k utlačovanému polskému národu nebo prostě o fakt, že se polka vyvinula z polského krakováčku.

Galerie:

Zdroje: Pavel Bělina – Kronika Českých zemí, Miloš Řezník – Za naši a vaši svobodu: Století polských povstání (1794 – 1864)